Jan 3,16-18

K Nejsvětější Trojici se obracíme každou neděli a každý den, ale dnes oslavujeme výslovně skutečnost, že Bůh je ve třech osobách, a přesto to nejsou tři Bohové, nýbrž jeden.

Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Věčný, podstatně transcendentní Bůh se osobně angažoval pro nepatrný svět a pro nepatrného člověka. To je náboženská, křesťanská víra. To je naděje nás, lidí věřících. (Benedikt Schwank, Das Johannesevangelium I, p. 148)

Ale co ti, kdo v něho nevěří, kde nepřijímají Syna ve víře?

Evangelium podle Jana rozlišuje lidi, kteří v Krista věří, jdou za světlem a žijí ve světle, a ty, kteří víru odmítnou, kteří se postaví proti němu, dají se na stranu nepřítele, odpůrce, ďábla, zla, odmítnou spásu. To jsou ti, kteří zahynou. (Co to znamená?)

Ale je přece obrovská masa těch, kdo nepatří ani na jednu stranu! O těch Jan nemluví? Jak je to možné?

Janovo evangelium se pohybuje ve schématu světlo a tma, dobro a zlo, svatí a svět, spása a smrt. Tím chce ostře vyjádřit to, o co mu jde. Je to výzva k následování Ježíše, protože on je pravá Cesta, Pravda, Život, Láska. Oddejme se mu zcela, to je pravá cesta života, i když to není řešení naší otázky.

Bůh tak miloval svět – tedy i nepřátele, odpůrce, svět zla a hříchu, i ty, kteří se stavějí proti němu a odmítají ho. I pro ně se Kristus vydal do rukou nepřátel. I svět těch, kdo v Krista nevěří, Bůh miloval a vydal se v Synu za ně. To je zde výslovně řečeno. Není vůči tomuto světu lhostejný nebo dokonce nenávistný. I tento svět zachraňuje.

To je odpověď a řešení. Ti, kteří Krista nepřijali a nevěří v něho, nemusí ještě zahynout, protože i pro ně se Bůh v Kristu vydal.

Vzniká nedorozumění a domněnka, že tento svět hříchu jsou ti lidé, kteří Božího Syna ukřižovali a že Otec na to jen mlčky hleděl a nezachránil ho.

Vzniká nedorozumění, že lidé považují Otce a Syna a Ducha za osoby, které spolu nemají nic společného a stojí proti sobě. Pak se klade otázka, jak to, že Otec poslal Syna na smrt kvůli vykoupení lidí. Copak není všemohoucí? Pak to přece mohl zařídit i jinak. Nebo je to Bůh, který miluje utrpení?

Jenže to je všechno nesmysl. Bůh, to jsou sice tři osoby, ale jedné podstaty. Otec nikdy nemůže stát proti Synovi ani proti lidem. Otec nikdy nemůže opustit Syna. Duch nikdy není nepřítomný.

Otec dal svého Syna, aby se stal člověkem. A my lidé jsme ho zabili. On jeho smrt nechtěl, ale nezabránil jí, aby nám lidem ponechal svobodu. A na Synovu smrt Otec nepohlížel mlčky, vždyť smrt přemohl a vzkřísil ho z mrtvých a je s námi ve svém Duchu.

To je mj. skutečnost, kterou dnes slavíme.