30. neděle v mezidobí, cyklus A
Miluj Boha a miluj bližního – to je základ našeho náboženského postoje a života, největší přikázání.
Mt 22,34-40
Když se farizeové doslechli, že (Ježíš) umlčel saduceje, shromáždili se a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl uvést do úzkých a zeptal se: "Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?" Odpověděl mu: "`Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: `Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.
Milovat Boha a milovat svého bližního. Co toto největší přikázání znamená?
Milovat Boha a milovat bližního jsou dvě částečně různé věci . Emoce s tím spojené jsou různého druhu.
Láska k Bohu znamená oddanost, vydanost, sebedarování pro Boží věc, pro prospěch a růst Božího království na zemi. Člověk se takto rozhodne a ve svém rozhodnutí vytrvá.
Láska k člověku, o které mluví evangelium, je věc úvahy a rozhodnutí. Je to jiná láska, než když se člověk zamiluje. Znamená ochotu podpořit ho v tom, co potřebuje, co je jeho dílo.
Není to věcí emocí, citů, nýbrž rozumu a vůle. Člověk může milovat i bližního, který je mu nesympatický. Touto láskou mohu milovat i bližního, který mě nemá rád. Mohu usilovat o jeho dobro.
Ale láska k člověku může být i zamilovanost, vzájemné darování a přijetí dvou lidí, včetně erotické a sexuální roviny. Takovou lásku není třeba přikazovat, přichází sama od sebe.
Láska k Bohu může mít také mnoho podobného s lidskou zamilovaností, může být velmi citová. To je mystická láska, kterou je člověk zcela uchvácen. Tu nám ale Bůh nepřikazuje, ta není předmětem Božího přikázání, k ní často ani lidské duchovní vedení nesměřuje. O ní píší někteří mystikové a používají pochopitelně výrazové prostředky z lidského vztahu zamilovanosti.
To, co Bůh , abychom mu byli oddáni, abychom spojili svůj život s ním, ať je to spojeno s našimi silnými emocemi, nebo není.
Boží přikázání vedou k osvobození, nejsou to pouta, není to plot z ostnatého drátu. Ani přikázání lásky nestanoví povinnosti, nýbrž je výzvou, nabídkou, ale výzvou toho nejvyššího řádu. Ukazuje základ a naplnění všech ostatních přikázání.
Na základě lásky Boží a lásky k Bohu stojí láska k bližnímu jako duchovní a sociální praxe, která není vázána na sympatie, zamilovanost, citový vztah. To je úkol křesťana ve společnosti, a to úkol nejvyšší, největší přikázání, společně s přikázáním milovat Boha.