Zj 7,2-4.9-14

Já, Jan, viděl jsem, jak od východu slunce vystupuje jiný anděl. Držel v ruce pečetidlo živého Boha a zvolal silným hlasem na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi i moři: „Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům, dokud nepoznamenáme na čele služebníky našeho Boha!“ A uslyšel jsem, kolik bylo těch poznamenaných: sto čtyřiačtyřicet tisíc ze všech kmenů izraelského lidu. Potom se podívám, a hle – veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou a volali mocným hlasem: „Za svou záchranu vděčíme našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi!“.Všichni andělé, kteří stáli okolo trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu a volali: „Amen. Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla přísluší našemu Bohu na věčné věky! Amen.“ Tu na mě promluvil jeden ze starců a zeptal se mě: „Kdo jsou tihle zde v bílém rouchu a odkud přišli?“ Odpověděl jsem mu: „Můj pane, to víš ty.“ Řekl mi: „To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi.“

Byť to mnohdy nevidíme, Bůh si přeje záchranu každého člověka. Jenže ona záchrana neznamená konec problémům, utrpení a smrti na této zemi. Zjevení mluví obraznou řečí: představuje nám v této scéně zástupy, které se klaní Bohu a vzdávají mu čest a chválu. A to i ti, kteří prošli těžkými zkouškami. Autor říká, že si „roucho do běla  vyprali v Beránkově smrti“, což je těžko představitelný obraz, jak si člověk pere do běla šaty v červené krvi. Ten obraz ale říká, že tito lidé, kteří své životní nesnáze, trable, utrpení, prohry i svou bezmoc spojili s Ježíšovým utrpením, s Ježíšovou „prohrou“, našli očištění a mají bílá roucha novokřtěnců, bílá roucha nevinnosti v očích Božích, jsou svatí. Jinak vyjádřeno „láska překrývá každý hřích“; svatým není ten, kdo je podle svého mínění dokonalý a možná se tak jeví i druhým, protože splňuje všechny představy o bezúhonném křesťanu, nýbrž ten, kdo nasadí svůj život pro dobré věci, přátelství, spravedlnost, pokoj, i když přitom třeba občas šlápne vedle. Svatý neznamená dokonalý. Tím je opravdu jen Bůh.

2. čtení - 1 Jan 3,1-3

Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. Každý, kdo skládá tuto naději v něho, uchovává se čistý, jako on je čistý.

I v tomto textu je řeč o čistotě, nevinnosti, svatosti – jejím nejvýstižnějším vyjádřením je Boží synovství. To je nám darované z lásky – a právě z ní můžeme být svatými, tedy těmi, kdo náležejí Bohu v důvěrném vztahu.

Mt 5,1-12a

Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.“

Ježíšova blahoslavenství nám nabízejí alternativu k tomu, co běžně žijeme a považujeme za důležité. Jsou svým způsobem šílená. Kdo z nás by si cokoliv z toho přál: být chudým, zarmouceným, znevýhodněným,  pronásledovaným, naivním člověkem? Troufám si říci, že nikdo. A přece Ježíš na adresu takových lidí pronáší svá blahoslavenství, a to nikoliv jako jakýsi efemérní příslib za hranicemi času, nýbrž jako něco reálného. Je třeba najít odvahu a uvěřit tomu.

Viz k tomuto textu z tzv. Horského kázání v Mt 5-7 nedělní kázání na evangelium.