Mdr 6,12-16

Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří. Myslet totiž na ni, je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti. Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc.

Moudrost není chytrost, ba ani jednoduše inteligence. Moudrost podle biblického pojetí sídlí v srdci, jež je orgánem pro správné poznání, chápání, cítění. Je to schopnost správně usuzovat, což znamená vidět věci Božíma očima – proto je moudrost také darem. Bůh je štědrý i v tomto ohledu, pokud o to člověk stojí. Moudrost je spojená s láskou a vírou, je zároveň plodem života, nikoliv pouhým produktem vzdělání. To může hrát svou pozitivní roli, ale jedině tehdy, když se pojí se zkušeností osvícenou vírou.

1 Sol 4,13-18

Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, (věříme) také, že s Ježíšem přivede Bůh (k životu) i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. Říkáme vám to přece, jak nás Pán o tom poučil: My živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou už mrtví. Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Bůh sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané, potom my, kteří zůstaneme naživu, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto navzájem těmito slovy.

Pavel ujišťuje své adresáty, že druhý Ježíšův příchod bude pro všechny stejnou skutečností proměny. Pro všechny je nachystáno objetí Kristem, resp. slavností přijetí, jak to vyjadřuje řecké slovo použité v textu. Víra v transcendenci, která přesahuje lidský horizont (tedy je vertikální, nikoliv jen horizontální), je důležitým faktorem (bohužel i v křesťanském životě opomíjeným) pro to, aby člověk realitu tohoto světa nepřeceňoval, aby na ní nevisel jako na jediné platné skutečnosti. I pro křesťany platí správně pojaté „carpe diem“ (využij/utrhni svůj den), tedy využij času, který máš k dispozici, ale bez strachu a stresu z pomíjivosti, z potřeby využít všeho až do mrtě, z nedocenění vlastní osoby. Je to osvobozující horizont odstupu od vlastní důležitosti i od důležitosti pomíjivých událostí.

Mt 25,1-13

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: `Ženich je tady! Jděte mu naproti!' Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: `Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.' Ale prozíravé odpověděly: `Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.' Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: `Pane, pane, otevři nám!' On však odpověděl: `Amen, amen, pravím vám: Neznám vás.' Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“

Jsou věci, o něž se při nejlepší vůli nelze dělit – to jsou ty, jež jsou bytostně svázány s naší osobou: nelze se rozdělit o zkušenosti, prožitky, lásku, dobré skutky…. Lze o nich mluvit, nelze je předat. Takové věci musí každý zakusit, prožít a dělat sám za sebe. Angažovat se musí každý sám, každý žije svůj život za sebe a je na každém, jak v něm obstojí. Podobenství je varováním před – dnes bychom to nazvali – prokrastinací, odkládáním věcí na zítřek, pohodlností ducha i těla.

K textu viz kázání.