32. neděle v mezidobí, cyklus A

Mt 25,1-13

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: `Ženich je tady! Jděte mu naproti!' Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy.

Pošetilé prosily prozíravé: `Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.' Ale prozíravé odpověděly: `Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.' Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: `Pane, pane, otevři nám!' On však odpověděl: `Amen, amen, pravím vám: Neznám vás.' Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“

Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.

Mohou být dva opačné důvody, proč člověk bdí a očekává nějakou událost, příchod ženicha na svatební hostinu, příchod Pána.

Člověk bdí, protože se blíží něco hrozivého, den Božího hněvu. V naší praxi to znamená např., že se člověk snaží dodržovat přikázání a varovat se hříchu, protože má strach z Božího trestu. Žije v napětí a nejistotě, protože ví, že by ho mohla smrt zastihnout nepřipraveného.

Ale je tu i druhá možnost. Člověk se těší na setkání s Kristem a nemá z něj strach. Je to jako když se dítě těší na setkání s babičkou a dědečkem. Neví sice, kdy přijdou, ale těší se na jejich příchod a je kdykoliv připravené běžet jim naproti.

My sice nevíme, kdy k setkání se soudcem celého světa dojde, ale je to vlastně jedno. Ať to bude kdykoliv, my jsme připraveni vyjít Pánu vstříc. To, že se snažíme žít ve shodě s Boží vůlí, je samozřejmostí. Ne proto, abychom nebyli trestáni, nýbrž proto, že je to přece samozřejmé, že tím přijímáme jeho nabídku. Nic přece nemůže být lepšího.

Je celkem jedno, kdy Pán přijde, nepotřebuji to vědět. Myslet na to pořád by bylo vysilující, ale já se přece nemusím onoho příchodu bát, já se na něj mohu jen těšit.

Mnoho lidských starostí o věci tohoto světa se tím dostává do pozadí, má jen relativní význam. Proč bych se jimi měl sužovat už dopředu, dřív než skutečně nastanou? A třeba vůbec nenastanou, třeba mezitím přijde Pán a starosti tohoto světa skončí.

Ježíš vyzývá: Bděte! Buďte připraveni! To se týká ne jen jednotlivce, nýbrž celé komunity. V ní žijeme ve vzájemné solidaritě, neseme břemena jeden druhého, ale nelze na to spoléhat. Výzva „Bděte!“ se týká každého jednotlivě. Kdybychom spoléhali na své bližní, že oni budou mít dost oleje i pro nás, mohli bychom špatně dopadnout, tak jako pošetilé panny, které se nestaraly o svůj olej a spolehly se na jiné. Člověk svou bezstarostností nesmí ukládat břemena jiným, smí se pouze zbavovat vlastních břemen, anebo má dovolit Bohu, aby ho jeho vlastních břemen zbavil.