29.11.2020, neděle, 1. adventní B

Mk 13,33-37

Začíná advent, doba ticha a klidu, doba těšení na vánoce. Ale zároveň začíná výzvou „Bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den“. To je jakési varování, ale přesto je advent časem zvláštní radosti.

Tento advent je zvláštní, tak jako je zvláštní celý letošní rok, a to kvůli koronaviru. Náš společenský život je utlumený, tedy náš život vůbec je utlumený. I letošní vánoce budou zahaleny zdrženlivostí, bude třeba nikam moc nechodit a držet se pokud možno doma. Aspoň do kostela už můžeme jít, i když a pořád ještě s omezením.

To, co je utlumeno, jsou ale jen vnější věci. Adventní trhy, návštěvy, koncerty, bohoslužby, duchovní obnovy, návštěvy příbuzných a známých dělaly advent i vánoce vzácnými a krásnými, ale snad se bez nich můžeme obejít, když o to víc vyniknou věci vnitřní a duchovní. To podstatné, na co bychom se mohli a měli těšit, přece nijak narušeno nebylo. Pán přichází, na tom nikdo nic nezmění. Proto je třeba být bdělý.

Text, který jsme slyšeli, je ze 13. kapitoly evangelia podle Marka, která má celá eschatologický charakter, poukazuje na poslední věci života našeho i tohoto světa, vyzývá k bdělosti.

Poslední den, konec o kterém mluví Písmo, beze vší pochyby přijde, a to v dvojím smyslu. Poslední den mého vlastního života. Ten bezpochyby přijde, i když nevíme kdy. Ale můžeme to přibližně odhadnout, bude to jistotně nejpozději za pár desítek let, déle než do sta let asi žít nebudeme.

A pak je druhý konec, konec existence tohoto lidstva nebo tohoto světa. Ten také přijde, ale kdy, o tom nemáme tušení, může to být kdykoliv, ale celkem je nám to jedno, protože nás osobně se to už asi nebude dotýkat, my pravděpodobně budeme dávno mrtví.

Boží Syn přijde na konci času, ale není to čas ve fyzikálním smyslu, není to čas měřený na hodiny či roky. Je marné snažit se určit datum příchodu Božího Syna.

Nejde tolik o délku času, který nám do konce zbývá, nýbrž jde o jeho naplnění. A nejde o konec jako takový, nýbrž o setkání s Pánem. On nám vychází vstříc. Písmo nás vyzývá, abychom byli bdělí, plní očekávání, aby nás toto setkání nezastihlo nepřipravené.

To je advent, doba, která nás zvláště vybízí k přípravě.

Mirej píše: „pro nás tato výzva platí, protože Pán přichází k nám v různých situacích života a je možné se s ním v nich setkat. To však jde, jen když člověk zůstane bdělý, ostražitý, otevřený, připravený se setkat s Pánem svého života.“

Je to doba těšení se, doba tajemné radosti.