Iz 41,13-20

Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě drží za ruku a říká ti: "Nestrachuj se! Já ti pomohu! Neboj se, červíčku Jakube, izraelský hloučku! Já ti pomohu" - praví Hospodin. Tvůj vykupitel je Svatý Izraele. Udělám z tebe ostrou mlátičku, novou, s mnohými zuby. Rozmlátíš hory a rozdrtíš je, pahorky obrátíš v plevy. Převěješ je a vítr je odvane, vichřice je rozpráší, ty však zaplesáš v Hospodinu, budeš se chlubit ve Svatém Izraele. Chudáci a ubožáci marně hledají vodu, jejich jazyk vysychá žízní. Já, Hospodin, je vyslyším, já, Bůh Izraele, je neopustím. Na holých pahorcích dám vytrysknout řekám, uprostřed údolí zřídlům, změním step v jezera vod, vyprahlou zemi v prameny vod. Vysázím cedry na poušti, akácie, myrty a stromy oliv, v pustině vysázím cypřiše, jilmy, s nimi i terebinty, aby všichni viděli a poznali, aby uvážili a pochopili, že to způsobila Hospodinova ruka, že Svatý Izraele to stvořil.

Neboj se, já ti pomohu! Přesně taková slova potřebujeme slyšet. Zdecimovaný Jakub/Izrael, roztroušený a ztracený mezi pohany, má budoucnost, a tou je Hospodin. Bůh je věrný, a přesto, že to jeho lid leckdy nevnímá a neprožívá, Bůh ho neopouští, protože mu na něm nikdy nepřestalo a nepřestane záležet. To platí i o každém z nás. Když Boha neopustíme (nejen svou nedůvěrou, ale i svými nepravými skutky), on promění náš život v nádhernou zahradu, úrodnou zemi, z níž budou moci lidé sklízet bohaté plody, a snad pak také pochopí, že „to způsobila Hospodinova ruka, že to stvořil Svatý Izraele“, protože my patříme Bohu. 

Mt 11,11-15

Ježíš řekl zástupům: "Amen, pravím vám: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on. Od času Jana Křtitele až po tuto chvíli nebeské království trpí násilí a násilníci je uchvacují. Neboť všichni Proroci i Zákon prorokovali až do Jana. A chcete-li to přijmout: on je Eliáš, který má přijít. Kdo má uši, slyš!"

Ježíš oceňuje přínos Jana Křtitele, váží si ho, neboť on je oním slavným předchůdcem (Eliášem) skutečného Mesiáše a konce věků. Ale přesto ho předčí každý, kdo uvěří v Ježíše, kdo uvěří, že s Ježíšem začíná nová realita. Ježíš charakterizuje dobu působení Jana Křtitele až po svou současnost jako dobu násilí, nejspíš násilí jak proti Janu Křtiteli, tak proti němu samotnému (Herodes Antipas, jeruzalémský establishment, římská správa). Jde o Boží království, které je přítomno skrze Ježíše, tedy o realitu částečně dějinnou. Je pro nás nadějeplné, že můžeme být malými, a přesto patřit do Božího království víc než leckteré hvězdy současného politického, kulturního, sportovního … a možná i církevního nebe.

Mnozí vládci a falešní mesiáši se snažili i snaží uchvátit Boží království, tedy vládu nad lidmi a jejich štěstím, pro sebe, postavit se na Boží místo, a to i dnes, byť to dělají leckdy sofistikovanějšími způsoby než tehdy. Je třeba jejich snahy prohlédnout a nenechat se nachytat a spoutat. Boží království lze tady na zemi zakoušet tam, kde vládne úcta, láska, svoboda, spravedlnost, porozumění a přátelství, kde je člověk cílem, nikoliv prostředkem či objektem uspokojení potřeb druhého.