1.čtení- Iz 48,17-19

Tak praví Hospodin, tvůj vykupitel, Svatý Izraele: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, učím tě, abys měl úspěch, vedu tě cestou, kterou máš jít. Kdyby sis hleděl mých přikázání, tvůj blahobyt by (se rozléval) jako řeka a tvé štěstí jako mořské vlny; bylo by jak písku tvých pokolení a potomků z tvého těla jako jeho zrnek. Nebylo by vyhynulo, nebylo by vyhlazeno přede mnou tvé jméno."

Nečekané zaslíbení – zaslíbení úspěchu a blahobytu a štěstí!? Byť jako něco, co se nestalo, protože Izrael se od Hospodina odklonil, a proto o své štěstí přišel.

Český studijní překlad ovšem uvádí trochu jiný text: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyučuje ke (tvému) prospěchu, který tě vodí cestou, (po níž) půjdeš. Kéž bys pozorně naslouchal mým příkazům! Tvůj pokoj by byl jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny…“

Nejde tedy tak jednoduše o úspěšnou kariéru, pohodlnost života a společenský, politický či ekonomický úspěch, nýbrž o hodnoty, jež plynou ze života s Bohem. Hebrejské slovo šalom-pokoj znamená víc než jen mír nebo klid duše, znamená naplnění Božích příslibů, plnost života v Boží přítomnosti. Podobné je to i s termínem spravedlnost, jejž by bylo možné charakterizovat i jako svatost, tedy podíl na Božím bytí, Boží vládě. Bůh sděluje Izraeli, oč přišel, když ho opustil, když nerespektoval smlouvu, kterou s ním Hospodin uzavřel – a proto je v zajetí. Tato slova nejsou jen konstatací neblahého stavu, v němž se Izrael nalézá, nýbrž i příslibem, vybídkou – Bůh je přece věrný, věrný své smlouvě, věrný vyvolení Izraele, věrný v lásce – je na Izraeli, aby se vzpamatoval a obrátil se k věrnému Bohu.

Evangelium - Mt 11,16-19

Ježíš řekl zástupům: "Ke komu přirovnám toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a volají na své druhy: 'Hráli jsme vám, a vy jste netancovali, naříkali jsme, a vy jste neplakali.' Přišel Jan, nejedl a nepil, a říkají: 'Je blázen.' Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkají: 'Je to žrout a pijan, přítel celníků a hříšníků.' Ale přece moudrost se ospravedlní svými skutky."

Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Ježíš komentuje jednání svých současníků: Jan byl asketa, to se jim nelíbilo, považovali ho za poděsa, extravagantního blázna, on není asketa, stýká se s lidmi, účastní se jich oslav – a zase je to špatně. Titíž lidé, jimž se nelíbil Janův asketismus, ho označují za žrouta, pijana a kumpána kriminálních živlů. Chovají se jako děti, když hrají hru, a nic jim není recht. Avšak i když se lidé chovají nemoudře, moudrost Boží dojde svého cíle.

Někdy se člověk nezavděčí, ať dělá, co dělá. Je však nutné se zavděčit za každou cenu? Kdo totiž nechce vidět a slyšet, toho k tomu nelze pohnout. Je třeba se naučit to přijímat a věřit, že moudrost-pravda se nakonec prosadí, a žít svůj život, prostě jít dál.