Sobota 19. 12. 2020

Sd 13,2-7.24-25a

V těch dnech žil jeden muž ze Sorea, z kmene Danova, jmenoval se Manoach. Jeho žena byla neplodná a nerodila. Té ženě se zjevil Hospodinův anděl a řekl jí: "Hle, ty jsi neplodná a nerodíš; počneš však a porodíš syna. Ale chraň se pít víno nebo jiný opojný nápoj a jíst něco obřadně nečistého. Neboť hle - počneš a porodíš syna. Nůžky se nedotknou jeho hlavy, neboť ten chlapec bude už od mateřského života zasvěcen Bohu. On začne vysvobozovat Izraele z moci Filišťanů." Žena to šla říci svému muži: "Přišel ke mně Boží muž, vzhledem se podobal Božímu andělu, byl velmi úctyhodný. Neptala jsem se, odkud je, a ani on mi neřekl své jméno. Pravil mi: „,Hle, počneš a porodíš syna, ale nesmíš pít víno ani jiný opojný nápoj a nejez nic obřadně nečistého, neboť ten chlapec bude už od mateřského života zasvěcen Bohu až do dne své smrti.‘“ Žena pak porodila syna a dala mu jméno Samson. Chlapec rostl a Hospodin mu žehnal a duch Hospodinův ho začal povzbuzovat.

Starozákonní příběh z knihy Soudců je jakousi předehrou pro novozákonní líčení narození Jana Křtitele. Příběhů o pozoruhodných narozeních je ve Starém a posléze Novém zákoně povícero (ve Starém zákoně se to týká především Sáry, Rebeky i Ráchel, Hany a zde matky Samsona, ale také např. Šúnemanky z příběhů Elíšových), v Novém Alžběty a zvláštním způsobem i Marie, matky Ježíšovy. Kromě Marie všechny tyto ženy byly neplodné a potřebovaly Boží zásah, aby porodily syna. Samozřejmě jde o syny (o dcerách žádný takový příběh v bibli neexistuje), protože jsou určeni pro výjimečná poslání (v příběhu se ani nedozvíme jméno Samsonovy matky, pouze otce). Samson je tzv. zasvěcenec (nazir), jenž má zvláštní poslání osvobodit Izrael od Filišťanů (Pelištejců), a proto musí dodržovat (a také jeho matka, než ho porodí) zvláštní předpisy, jimiž se vyčleňuje ze společnosti, aby bylo zřejmé, že jedná Boží silou.

Bůh má leckdy velmi zvláštní cesty pro svá vyvolení a vybírá si podle svých, nikoliv podle lidských představ. Ona bezejmenná žena, určená pouze svým mužem a synem, tedy svým rodinným statutem, se stala zdrojem záchrany pro Izrael z moci jeho velkých nepřátel.

Lk 1,5-25

Za dnů judského krále Heroda žil jeden kněz z Abiášovy kněžské třídy; jmenoval se Zachariáš. Jeho manželka pocházela z Árónova rodu a jmenovala se Alžběta. Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech přikázání a nařízení Páně. Neměli však děti, protože Alžběta byla neplodná a oba už byli pokročilého věku. Když jednou byla na řadě jeho třída a on vykonával před Bohem kněžskou službu, padl na něj podle kněžského řádu los, aby vešel do chrámu Páně a obětoval kadidlo. Celé množství lidu se modlilo venku v hodinu té oběti. Tu se mu zjevil anděl Páně stojící po pravé straně kadidlového oltáře. Když ho Zachariáš uviděl, lekl se a padla na něj bázeň. Anděl mu však řekl: "Neboj se, Zachariáši, neboť tvá modlitba je vyslyšena; tvoje žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. Bude veliký před Pánem, víno ani jiný opojný nápoj nebude pít, bude plný Ducha svatého už od mateřského lůna a mnoho izraelských synů obrátí k Pánu, jejich Bohu. Půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k dětem, neposlušné k smýšlení spravedlivých a připravil Pánu ochotný lid." Zachariáš řekl andělovi: "Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a (také) moje žena je v pokročilém věku." Anděl mu odpověděl: "Já jsem Gabriel. Stojím před Bohem a byl jsem poslán, abych k tobě mluvil a sdělil ti tuto radostnou zvěst. Teď však zůstaneš bez řeči a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se naplní ve svůj čas." Lid čekal na Zachariáše a divil se, že se v chrámě zdržuje tak dlouho. Když pak vyšel a nemohl k nim promluvit, poznali, že měl v chrámě vidění. Dával jim znamení a zůstal němý. Když se skončily dny jeho služby, vrátil se domů. Po těch dnech jeho žena Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců. Říkala si: "To mi učinil Pán, když mě milostivě zbavil pohanění před lidmi."

Také matka Jan Křtitele Alžběta patří do rodu oněch vyvolených neplodných žen. Teprve když není možné mít dítě, tak se stává zřejmým, že dítě není samozřejmostí, že je darem Božím. Nemoci mít děti bylo ve starověkém Izraeli hodnoceno jako výraz Boží nepřízně. Avšak u zmíněných biblických žen je zdůrazněno, že tato skutečnost (neplodnost) je naopak situací, do níž zvláštním způsobem vstupuje Bůh, a ti, co se navzdory přirozeným překážkám narodí, mají zvláštní poslání.

Dá se říci, že v Lukášově evangeliu proti sobě stojí dva světy: starý a nový. Zachariáš s Alžbětou (a jejich syn Jan Křtitel) svým způsobem ukončují starou éru a připravují novou. Narození syna je oznámeno Zachariášovi (muži), knězi konajícímu významnou službu v Chrámě (taková pocta na kněze mohla vyjít tak 2x za život), který na znamení své malé víry v Boží zásahy ztratí řeč. Narození Ježíše je přímo oznámeno vcelku bezvýznamné dívce, která ještě ani nežije v plném manželském svazku, a přesto se na ní naplní díky její odvaze víry očekávání věků. Zachariáš je muž jistě spravedlivý, uvážlivý z rodu mužů Abrahámova typu, ale to již úplně nestačí – je třeba mnohem větší odvahy. Jeho němota je znamením pro něho, že jeho víra je příliš málo odvážná, ale také toho že Bůh přesto své sliby naplní. Zároveň může odkazovat na zkušenost, že pro Boží dění nejsou dostatečná slova. Člověk prostě oněmí, protože je tak zasažen, že není schopen slova. Řeč se Zachariášovi vrátí až ve chvíli, kdy se dítě (Jan Křtitel) stává „majetkem“ Božím (při obřízce), kdy je třeba prosadit Boží vůli (jméno dítěte).

Jan Křtitel patří do kategorie Božích zasvěcenců, mužů se zvláštním posláním ve prospěch celého Božího vyvoleného lidu. Jeho narození je znamením nového času, který má přijít.