25.12.2020, pátek, Hod Boží vánoční

Vánoce jsou svátky podstatně radostné. Důvodů k radosti je hned několik. Oslavujeme Pána, Boha. který se narodil jako člověk.

Vánoce mají, tak jako mnoho jiných věcí, dvojí charakter.

Jsou spojeny s koledami, vánoční poezií, stromečkem, jesličkami, cukrovím, dárky, poezií cesty do kostela na půlnoční mši, vánočními prázdninami, … To jsou aspekty, ve kterých mají zálibu především děti, případně i takové, které nevěří v Boha a jeho vtělení. To jsou tedy vánoce pro děti.

Dospělí se na to dívají s úsměvem a s nadhledem. Sami musí onen dětský aspekt vánoc připravovat, takže jim není cizí, a často mají vlastní děti, které vánoce hluboce prožívají. Ale jde jim, snad, o něco hlubšího, jde jim o oslavu vtělení Božího Syna a o duchovní stránku vánoc.

Ta je samozřejmě zahalená tajemstvím. Její liturgická oslava začíná devět měsíců před Hodem Božím Vánočním, tedy 25.3. slavností Zvěstování Páně, kterou se vlastně Boží Syn stal člověkem. Zvěstování Páně nám připomíná den, kdy byl Boží Syn počat. A teď slavíme jeho narození. Stal se součástí lidských dějin.

Oslavujeme základní faktum naší víry, Bůh se stal člověkem. Samozřejmě i my dospělí vnímáme poetickou stránku vánoc, ale vnímáme i tvrdá a obtížná a obtížně pochopitelná fakta, která jsou s narozením Božího Syna spojena. Ale to nám nebrání zpívat koledy a těšit se na slavnostní večeři.

Všichni společně voláme a zpíváme Sláva.

Vánoce mají i aspekt budoucnosti. Neslavíme jen Pána, který přišel, ale také Pána, který přijde na konci času. I tato vyhlídka je důvodem naší radosti.