Čtvrtek 7. 1. 2021

1 Jan 3,22 - 4,6

Milovaní! Od Boha dostaneme všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé. A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal. Milovaní, každému duchu (hned) nevěřte, ale zkoumejte duchy, zdali jsou z Boha; vždyť je ve světě mnoho lžiproroků. Ducha Božího poznáte takto: každý duch, který vyznává, že Ježíš přišel (jako Mesiáš) v těle, je z Boha; ale žádný duch, který Ježíše nevyznává, není z Boha. To je (duch) antikristův, o němž jste slyšeli, že má přijít, a už teď je na světě. Vy, děti, jste z Boha a zvítězili jste nad nimi, neboť větší je ten, který je ve vás, než ten, který je ve světě. Oni jsou ze světa. Proto co říkají, vychází ze světského (smýšlení), a svět jim dopřává sluchu. My jsme z Boha. Kdo zná Boha, dopřává sluchu nám, kdo z Boha není, sluchu nám nedopřává. Podle toho rozeznáváme ducha pravdy a ducha bludu.

První verš zní velmi slibně, ale všichni víme, že věc není tak snadná. Bůh nám dává všechno, co je potřebné pro společenství s ním. To je možné, když člověk respektuje přikázání lásky. Společenství s Bohem znamená také věřit v Ježíše Krista jako Mesiáše a Syna Božího.

Ve společenství probíhá rozkol a autor se snaží adresátům dodat důvěru v pravost jejich víry. Člověk si musí ujasnit, komu skutečně věří, a setrvat ve věrnosti.  

Mt 4,12-17.23-25

Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše: `Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině a ve stínu smrti.' Od té doby začal Ježíš hlásat: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království." Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagogách, hlásal evangelium o (Božím) království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu. Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii. Přinášeli k němu všecky nemocné, postižené různými chorobami a neduhy, posedlé, náměsíčné i ochrnuté, a uzdravoval je. A šly za ním velké zástupy z Galileje, Desetiměstí, Jeruzaléma, Judska i Zajordánska.

Po Janu Křtitele zahajuje Ježíš svoji činnost. Jan hlásal Boží soud, zatímco Ježíš hlásá novou Boží nabídku, obnovené společenství s Bohem, Boží království, a to skrze svou osobu. Je třeba se obrátit, otočit se od minulosti do budoucnosti, jíž je Boží království. Ježíš pak svou činností ukazuje, co Boží království znamená – plnost života.

Na počátku své činnosti vyvolával Ježíš velké sympatie, protože z toho lidé měli velký profit. Ježíš se jim jevil jako skvělý léčitel, Boží posel, a tak se za ním táhly zástupy lidí. Dlouho jim to ovšem nevydrželo, protože jít s Ježíšem znamená sdílet s ním i obtížné stránky života.