Neděle 24. 1. 2021 – 3. neděle v mezidobí

Jon 3,1-5.10

Hospodin oslovil Jonáše: "Vstaň, jdi do velikého města Ninive a volej tam, co ti ukládám." Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: "Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno!" Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se do žínic, velcí i malí. Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil.

Na druhý pokus Hospodin s Jonášem uspěl, ale než se tak stalo, musel Jonáš zakusit hloubku svého selhání v poslání od Hospodina v útrobách veliké ryby. Jonáš je izraelský prorok, který má hlásat pohanskému velkoměstu hrozbu od Hospodina, výzvu k obrácení života. Není divu, že se Jonášovi zprvu nechtělo, ale i pak s tím měl potíže, tedy především s Hospodinem, protože to je Bůh slitovný. Jonáš svůj úkol splnil, a to úspěšně. Ninivští se obrátili, respektovali Hospodina, změnili se, a proto se nad nimi Hospodin slitoval, protože on si přeje život, a ne zkázu a smrt. S tím měl nakonec největší problém právě Jonáš, nejspíš mu paradoxně vadilo, že Ninive nebylo potrestáno, jak by si zasloužilo. Vlastně tím zcela popíral své poslání. Formálně ho, a to velmi úspěšně, vykonal, ale v srdci by si byl přál opak.

S Boží velkorysostí má člověk stejně jako Jonáš někdy problém, jednak by chtěl hodit na Boha naplnění svého přání po trestu pro někoho, kdo mu ublížil nebo dělá, co se podle jeho mínění nemá, jednak žárlí na Boží dobrotu, která se projevuje i vůči jiným než jemu, nota bene i vůči těm, kdo mu vadí, lezou na nervy, kdo ho štvou svým chováním a jednáním.

1 Kor 7,29-31

Říkám, bratři, toto: Čas je krátký. Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí.

Apoštol Pavel žije ještě v očekávání brzkého druhého příchodu Ježíše Krista, v očekávání paruzie. Proto vybízí své adresáty, aby nevěnovali přehnanou pozornost věcem tohoto světa. Pavel samozřejmě nechce, aby se adresáti chovali jako lidé zcela odtržení od života (jako extrémní kynikové nebo i stoikové), ale aby věnovali pozornost evangeliu a jeho šíření, aby si srovnali priority a nebyli závislými na pomíjivých skutečnostech, jako je úspěch, sláva, majetek, sex a moc. To platí po pravdě řečeno dodnes, i když my s tím druhým příchodem, tedy koncem tohoto světa, pro naši dobu tak moc nepočítáme.

Mk 1,14-20

Když byl Jan (Křtitel) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!" Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí!" Ihned nechali sítě a následovali ho. Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním.

Evangelista shrnuje základní Ježíšův program slovy: přiblížilo se Boží království (naplnění času), je třeba se obrátit a uvěřit v tuto skutečnost. Obrátit se k přítomnosti a budoucnosti Božího jednání s lidmi. A pro toto své poselství si Ježíš vybírá své spolupracovníky. Chce se sdílet s ostatními, chce jim dát podíl na svém životě a poslání. Musel být velmi autentický a charismatický, musel mít zvláštní přitažlivou sílu, že ti povolaní se sebrali a šli, vzdali se své zajištěné existence a uvěřili Ježíšovu slovu, aniž možná zcela rozuměli tomu, co to znamená být rybáři lidí.

Být s Ježíšem není žádná nuda, je to docela slušné dobrodružství, o němž není tak úplně jasné, kam povede. Aby se tomu člověk skutečně oddal a byl ochotný opouštět své zajeté způsoby myšlení a vidění, musí se nechat Ježíšem uchvátit. Jinak to moc nefunguje.