Pátek 5. 2. 2021 – sv. Agáty (Háty, Dobromily)
Žid 13,1-8
Mějte se navzájem trvale rádi jako bratři. Nezapomínejte na pohostinnost, protože tak přijali někteří ve svém domě anděly, aniž to tušili. Pamatujte na vězně, jako byste byli sami vězněni s nimi, na ty, kteří jsou týráni, protože i vy žijete na zemi těžký život. Manželství ať je u všech v úctě a manželské lože neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky. V jednání ať vás neovládá lakota; spokojte se s tím, co máte. Vždyť (Bůh) sám slíbil: ‚Nikdy tě neopustím, nikdy tě nenechám bez pomoci!‘ Proto můžeme s důvěrou říkat: ‚Pán je můj pomocník, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?‘ Pamatujte na své představené, kteří vám hlásali Boží slovo. Uvažte, jak oni skončili život, a napodobujte jejich víru. Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i navěky.
Text je začátkem závěrečné pareneze (napomínání a povzbuzování, etické domluvy/kázání), Autor v něm vyzývá k dobrému a ctnostnému životu: pohostinnosti, trpělivosti, manželské věrnosti, respektu k manželství, starosti o vězněné, solidaritě, skromnosti, důvěře v Boha a velkorysosti víry. Výzva k pohostinnosti je nejspíš narážkou na Gn 18,3 (Abrahámovy hosty, které pozdější interpretace ztotožnila s anděly) a možná i na další místa (Gn 19,1-3; Sd 6,11; Tob 5,4). Celý List Židům je prodchnut narážkami a reinterpretacemi starozákonních textů. Citace z Písma „nikdy tě neopustím…“ se opírá o Dt 31,8a Joz 1,5 (příslib Boží věrnosti a blízkosti pro Jozua před vkročením do zaslíbené země), druhý citát je odkazem na Ž 118,6 a smyslem i na Ž 27,1-3.
Autorovy výzvy není třeba příliš komentovat, svou platnost mají v mnoha ohledech dnes stejně jako tehdy. A dokonce i dnes je možné být solidární s pronásledovanými křesťany a lidmi v těžkých životních situacích. Ostatně pasáž končí větou, která shrnuje platnost autorových slov: „Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i navěky.“ O to se můžeme opírat.
Mk 6,14-29
Král Herodes uslyšel o Ježíšovi, neboť jeho jméno se stalo známým. Říkalo se, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto že v něm působí zázračné síly. Jiní říkali: „Je to Eliáš,“ jiní zase: „Je to prorok – jako jeden z proroků.“ Když to Herodes uslyšel, řekl: „Jan, kterého jsem dal stít, byl vzkříšen.“ Herodes totiž dal Jana zatknout, spoutat a zavřít do vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože si ji vzal za ženu. Jan říkal Herodovi: „Není dovoleno, abys měl za ženu manželku svého bratra!“ Herodias proto na něj zanevřela a nejraději by ho připravila o život, ale nemohla. Herodes totiž měl před Janem strach. Znal ho jako spravedlivého a svatého člověka a chránil ho. Když ho slyšel, byl celý nesvůj, přesto však si ho rád poslechl. Naskytla se vhodná chvíle, když Herodes na své narozeniny vystrojil hostinu svým hodnostářům, důstojníkům a významným lidem z Galileje. Vstoupila tam i dcera té Herodiady a tančila. Herodovi i hostům se tak zalíbila, že král řekl dívce: „Požádej mě, oč chceš, a dám ti to!“ A pod přísahou jí mnoho slíbil: „O cokoli požádáš, dám ti to, i kdyby to byla polovina mého království!“ Ona vyšla ven a zeptala se matky: „Co bych si měla žádat?“ Ta odpověděla: „Hlavu Jana Křtitele.“ Hned se tedy rychle vrátila ke králi a žádala si: „Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele.“ Král se zarmoutil, ale pro přísahu a kvůli hostům ji nechtěl odmítnout. Hned tedy poslal král kata s rozkazem, aby přinesl jeho hlavu. Ten odešel a sťal ho ve vězení, přinesl jeho hlavu na míse a dal ji dívce a dívka ji dala své matce. Když o tom uslyšeli Janovi učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pochovali ho do hrobu.
Perikopa začíná řečí o Herodově (jde o Heroda Antipu, syna Heroda Velikého) zvědavosti na Ježíše, o němž se mezi lidmi říkalo, že je to obživlý Jan Křtitel nebo prorok Eliáš nebo nějaký jiný prorok z dávné minulosti (srov. i Mk 8,28). Pak ale následuje líčení smrti Jana Křtitele, tak trochu pohádkový příběh s nepohádkovým koncem Janovy popravy. Ta je historicky doložena u Josefa Flavia, i když v poněkud jiném kontextu, než zmiňuje Mk a Mt. Že se ta dívka jmenovala Salome, víme od Josefa Flavia (nikoliv z evangelií), židovského historika, 1. stol. n. l. (z jeho Starožitností). Jan Křtitel byl Herodem Antipou zlikvidován z politických a nejspíš i osobních důvodů – kritizoval panovníka a shromažďovali se kolem něj lidé s kritickým postojem k dobovému establishmentu.
Herodes Antipas si skutečně vzal za ženu svého nevlastního bratra (navíc svou příbuznou) Heroda (Filipa) z Říma a propustil svou legitimní manželku, dceru nabatejského krále Arety. Stálo jej to několikaletou válku se králem Aretou, panovníkem vedlejšího státu.
I dnes to mají kritici vlád a vládců obtížné, protože vesměs stojí proti moci, která má přesilu a žádné skrupule – stačí se podívat po současném světě. Jan Křtitel nás učí stejně jako Ježíš, že pravdu je třeba hájit, i když se to „těm nahoře“ nelíbí. Je ovšem také nutné počítat s následky, protože Bůh sice stojí na straně pravdy, ale nezasahuje jako „deus ex machina“, tedy na objednávku. Přesto pravda nakonec zvítězí, a to je důležité mít před očima, protože Bůh je věrný.
