7.2.2021, 5. neděle, přeložený svátek Uvedení Páně do chrámu

Svěcení svíček

Lk 2,22-40

Evangelium podle Lukáše mluví o Ježíšově narození a o událostech po něm docela dramatickým způsobem. Příslib narození Jana Křtitele a Zachariáš, Zvěstování Páně a faktické vtělení Božího Syna, tedy návštěva anděla u PM, návštěva PM u Alžběty a reakce ještě nenarozeného syna Jana, narození a obřezání Jana Křtitele a Zachariášův chvalozpěv, narození Ježíšovo. A dnes jsme četli o jeho uvedení do chrámu a o jeho setkání se Simeonem a Annou. 

Písmo nám nic bližšího neříká o těchto osobách, avšak za každou z nich se musel skrývat velký životní příběh, o němž nic nevíme. Víme jen, že oni se setkali s malým Ježíšem a jejich situace byla naprosto unikátní: věděli, kdo to je. Netušíme, jakým způsobem jim to bylo zjeveno, ale oni to věděli. Onoho dne se naplnilo to, pro co žili. Vydali o tom svědectví těm několika lidem, kteří byli účastníky oněch událostí a celému světu. I nám.

Simeon a prorokyně Anna zastupují všechny ty, kdo spoléhali na Hospodina a čekali na příchod Mesiáše, osvoboditele. Na něj sice čekali všichni, ale oni dva věděli, kdy přijde, věděli, že už přišel. Věděli něco, co zůstávalo skryté zákoníkům a farizeům, lidem učeným a zbožným.

Oni to nevěděli díky svým teologickým studiím, ale díky svému srdci, díky svému přesvědčení, které všechny zúčastněné spojovalo. Oni věděli, co ostatní nevěděli – že dítě, které přinesli, aby je představili Pánu, je Mesiáš. Asi ale nevěděli, že tento Mesiáš pohne celým světem, že přichází nejen pro Židy, ale pro všechny lidi.

Bylo to zvláštní společenství čtyř osob: rodičů Ježíše, Simeona a Anny, a samotného Ježíše, který byl pátý, ale nic neříkal. Boží Duch je svedl dohromady v chrámu a dal jim poznání a porozumění tomu, co se zde událo. Činil je navzájem posly a svědky i pro nás. 

I my jsme skrze text evangelia pozváni do tohoto společenství, i my jsme pozváni přijmout toto svědectví. A záleží na nás, zda tak učiníme. Nezáleží na našem teologickém či jiném vzdělání, nýbrž na otevřenosti našeho srdce, protože bez otevřenosti srdce člověk nemůže skutečnosti, o nichž mluví evangelia, v plnosti přijmout.