Úvodní poznámky k postní duchovní obnově
Stejně jako v adventu je duchovní obnova rozložena do 7 dnů (7. 3. - 13. 3.) a na každý den jsou k dispozici texty na výběr. Předpokládá se, že si každý vybere jeden z možných textů, k němuž je vždy připojena krátká instrukce, jíž však není nutno se držet, a věnuje mu v meditaci 30-60 minut podle svých možností.
Na začátku meditace je vhodné prosit Boha o světlo a působení Ducha sv., na konci pak poděkovat a zakončit modlitbou Páně. Je žádoucí do textu vstoupit s celou svou bytostí, nejen rozumem, se svou představivostí, svými emocemi, svou zkušeností. Při meditaci je dovoleno vše, a pokud dojde na rozhovor s některou z jednajících postav, s Ježíšem nebo Bohem, je důležitá otevřenost a upřímnost. Následně by se pak člověk nad tím, co ho napadlo, co mu přišlo, co cítil a prožíval, měl zamyslet a dospět k nějakému závěru pro sebe. Ten je užitečný si poznamenat. Tato následná reflexe je vlastním plodem. Z ní pak se člověk může někam posunout.
Obnova by měla vyústit k nějakému kroku, jejž lze realizovat v dohledné době.
Texty na každý den s pokyny budou umístěny též na farním webu.
Na závěr, tedy po 13. 3. je po domluvě nabízena každému osobní rozmluva o otázkách, nejasnostech a plodech duchovní obnovy. Tuto rozmluvu všem vřele doporučujeme, protože slouží primárně k tomu, aby si člověk ujasnil, k čemu dospěl a co má být novým krokem na jeho cestě. Kontrola toho kroku už zůstane na něm. Doprovázející neradí ani nehodnotí to, k čemu člověk dospěl, maximálně pouze napomáhá k ujasnění daného kroku nebo vzniklých nejasností.
K tomu jsme kdykoliv k dispozici i během obnovy mailem nebo telefonicky (mirejka@seznam.cz; 603985690 a liborovecka@seznam.cz; 732944964).
Duchovní obnova po vzoru ignaciánských exercicií
- Cílem obnovy/exercicií je uspořádání života, aby byl člověk svobodnějším a mohl se správně rozhodovat, nikoliv hledání negativních stránek, chyb a hříchů – na tuto dimenzi své bytosti člověk narazí, ale ona není tím nejdůležitějším.
- Každý člověk může navázat osobní komunikaci s Bohem, nepotřebuje, aby někdo vystupoval před Bohem za něj, aby určoval jeho život a říkal mu, co si má myslet, co má cítit: Bůh mluví ke každému člověku individuálně. Biblické texty jsou médiem, skrze něž Bůh člověka vede, aby mu člověk mohl otevřít své nitro a s Boží pomocí si v něm udělat pořádek.
- Doprovázející (u klasických exercicií v každodenním rozhovoru) pouze pomáhá ujasnění cesty, podporuje v případě „neútěchy“ (tedy stavu, kdy se člověk cítí prázdný a není s to ze sebe nic vydolovat, texty pro něj mlčí) a udržuje oběma nohama na zemi v případě „útěchy“ (tedy přílišného nadšení, euforie, odhodlání převrátit svůj život naruby). V našem případě rozhovor platí jako nabídka na konci týdne. V případě potřeby je samozřejmě možné se obrátit na mne nebo Libora s čímkoliv a jakýmkoliv způsobem.
- Od exercitanta se očekává, že bere nabídku vážně a věnuje se meditaci pravidelně v tom čase, který mu vyhovuje.
- Meditace podle sv. Ignáce je založena z velké části na imaginaci, resp. vstupu do textu a jeho prožití všemi smysly natolik, nakolik je to možné. To je pouze první krok.
-
- Na úvod je dobré začít modlitbou (Otčenáš, vlastními slovy) a požádat o Boží přítomnost, „asistenci“ při rozjímání.
- Text si pomalu přečíst. Z textů daného dne si vybrat ten nebo ty, které mě oslovují. Nechat jej na sebe působit (zásadně nespěchám), pak se pokusit si ho názorně představit, jako bych byl/a účastníkem scény (jde-li o text narativní-vyprávění). Něco vnitřním zrakem/sluchem… vidím, slyším, cítím, vyvolává to ve mně nějaké emoce. To se nepodaří vždy, ale vždy je možné se tím textem zabývat, až mě z něho něco osloví, i kdyby to bylo jedno slovo nebo věta, a u toho pak zůstat. Všimnout si, co mě oslovuje, event. co mě dráždí, rozčiluje, s čím nesouhlasím.
Pokud jde o texty jiné než narativní, tak je třeba je číst pomalu občas i opakovaně, až člověka něco osloví, a u toho pak zůstat.
Jiný způsob pak je, že člověk si po přečtení textu položí pár otázek, na něž hledá pro sebe odpověď: čemu nerozumím, co mě oslovuje nebo naopak co mě dráždí a v čem se mi to spojuje s mým životem.
-
- Nějak si to poznamenat: podtržením, pár slovy, zápisem ...
Druhým krokem pak je pokusit se zamyslet nad emocemi, které ve mně text vyvolal (pozitivními, negativními) a zamyslet se nad tím proč – i to si pro sebe nějak poznamenat.
- To, co člověk prožívá při meditaci, se nesmí hodnotit – zde neplatí dobře nebo špatně, správně nebo nesprávně; vše je třeba připustit, nechat působit, nebát se ani svých kritických, nesouhlasných myšlenek, naštvanosti na Boha, církev, lidi.
- Závěr procesu celého týdne by měl vyústit v rozhodnutí k jednomu malému a v dohledné době realizovatelnému kroku, což nemusí být nic zvlášť zbožného, nýbrž by to mělo být něco, co člověku pomůže jít dál radostněji, svobodněji, klidněji nebo realizovat nějaké rozhodnutí (jednou jsem např. dospěla na závěr exercicií k rozhodnutí, že si musím koupit hezké šaty, resp. něco hezkého dámského), a po čase je na místě zkontrolovat, zda se podařilo daný krok realizovat.
- Rozhovor na závěr pomůže člověku jasně formulovat, co chce – v našem případě je zcela dobrovolný; v případě zájmu je domluva možná osobně, mailem nebo telefonem.
- Texty s minimálními instrukcemi budou posílány mailem den předem.
3. 12. 2020
Kontakty
Libor: 732 944 964 (liborovecka@seznam.cz);
Mirej: 603 985 690 (mirejka@seznam.cz)
P.S. V úvodu svých Duchovních cvičení (což jsou v zásadě metodické pokyny pro doprovázejícího) píše sv. Ignác:
Pojmem „duchovní cvičení“ se rozumí každý způsob zpytování svědomí, rozjímání, nazírání, ústní a vnitřní modlitby a jiných duchovních úkonů, jak bude dále řečeno. Neboť jako existují tělesná cvičení procházet se, pochodovat a běhat, tak se „duchovními cvičeními“ nazývá každý způsob přípravy a disponování duše k tomu, aby se člověk zbavil všech neuspořádaných náklonností a aby po jejich odstranění hledal a našel Boží vůli v uspořádání vlastního života ke spáse duše.
1.den: Změna smýšlení
7. 3. 2021
Co znamená změnit smýšlení?
Sk 9,1-20
Saul nepřestával vyhrožovat učedníkům Páně a chtěl je vyhladit. Šel proto k veleknězi a vyžádal si od něho doporučující listy pro synagógy v Damašku, aby tam mohl vyhledávat muže i ženy, kteří se hlásí k tomu směru, a přivést je v poutech do Jeruzaléma.
Na cestě, když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas: „Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? “ Saul řekl: „Kdo jsi, Pane?“ On odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat.“ Muži, kteří ho doprovázeli, zůstali stát a nebyli schopni slova; slyšeli sice hlas, ale nespatřili nikoho. Saul vstal ze země, otevřel oči, ale nic neviděl. Museli ho vzít za ruce a dovést do Damašku. Po tři dny neviděl, nic nejedl a nepil.
V Damašku žil jeden učedník, jménem Ananiáš. Toho Pán ve vidění zavolal: „Ananiáši!“ On odpověděl: „Zde jsem, Pane.“ Pán mu řekl: „Jdi hned do ulice, která se jmenuje Přímá, a v domě Judově vyhledej Saula z Tarsu. Právě se modlí a dostalo se mu vidění, jak k němu vchází muž jménem Ananiáš a vkládá na něj ruce, aby opět viděl.“ Ananiáš odpověděl: „Pane, mnoho lidí mi vyprávělo o tom člověku, kolik zla způsobil bratřím v Jeruzalémě. Také zde má od velekněží plnou moc zatknout každého, kdo vzývá tvé jméno.“ Pán mu však řekl: „Jdi, neboť on je mým nástrojem, který jsem si zvolil, aby nesl mé jméno národům i králům a synům izraelským. Ukáži mu, co všechno musí podstoupit pro mé jméno.“
Ananiáš šel, vstoupil do toho domu, vložil na Saula ruce a řekl: „Saule, můj bratře, posílá mě k tobě Pán – ten Ježíš, který se ti zjevil na tvé cestě; chce, abys opět viděl a byl naplněn Duchem svatým.“ Tu jako by mu z očí spadly šupiny, zase viděl a hned se dal pokřtít. Pak přijal pokrm a síla se mu vrátila. S damašskými učedníky zůstal Saul několik dní a hned začal v synagógách kázat, že Ježíš je Syn Boží.
Saul byl do morku kostí přesvědčen o správnosti svého jednání v Božích intencích, chtěl Bohu sloužit beze zbytku a chtěl k tomu přimět i ty, o nichž se domníval, že jsou na špatné cestě. Musel oslepnout, aby mohl vidět jinak. Člověk občas musí projít krizí, ztrátou svých jistot, aby mohl objevit nové možnosti, nový směr svého života.
Kol 3,1-16
Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě. Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou. Pro takové věci přichází Boží hněv. I vy jste dříve tak žili. Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého, svlečte ze sebe starého člověka i s jeho skutky a oblečte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný – ale všechno a ve všech Kristus.
Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. A ve vašem srdci ať vládne pokoj Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch.
Svléci starého a obléci nového člověka: jak to udělat, když člověk zůstává stále týž? Jedna z možností je najít vděčnost, najít ve vlastním životě to, zač je možné i třeba děkovat. Nacházet to každý den ve zpětném pohledu na to, co se v něm odehrálo.
Lk 10,38-42
Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“
Marta je příkladem člověka, který se až do vyčerpání angažuje pro dobro druhých. A přece ji Ježíš zve, aby alespoň na chvíli jeho návštěvy opustila svět povinností a nahlédla na skutečnost jinak. Jak? Proč?
stáhni si dokument k tomuto dni
2.den: Víra
8. 3. 2021
Jak moc lze Bohu důvěřovat, co znamená v něj věřit a mu věřit?
Gn 12,1-9
I řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu. Vzal svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli tam. Abram prošel zemí až k místu Šekemu, až k božišti Móre; tehdy v té zemi byli Kenaanci. I ukázal se Abramovi Hospodin a řekl: „Tuto zemi dám tvému potomstvu.“ Proto tam Abram vybudoval oltář Hospodinu, který se mu ukázal. Odtud táhl dál na horu, která je východně od Bét-elu, a postavil svůj stan mezi Bét-elem na západě a Ajem na východě. Také tam vybudoval Hospodinu oltář a vzýval Hospodinovo jméno. Pak se vydal na další cestu směrem k Negebu.
Bůh, kterého Abram (posléze Abrahám) nezná, ho vyzývá k opuštění všech jistot a k cestě do neznáma. Pokud to přijme, bude zdrojem požehnání pro vzdálené generace ze všech koutů země. Víra jako zdroj požehnání pro potomstvo. Abram výzvu k víře přijal.
Mt 6,25-28
Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou; a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.
Nakolik tohle lze brát vážně? Opravdu se Bůh o člověka postará? Co říká moje zkušenost?
Mt 14,22-33
Hned nato přiměl Ježíš učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy. Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám. Loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní.
K ránu šel k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem. Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“
Petr mu odpověděl: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!“ A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi. Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mne!“ Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: „Ty malověrný, proč jsi pochyboval?“
Když vstoupili na loď, vítr se utišil. Ti, kdo byli na lodi, klaněli se mu a říkali: „Jistě jsi Boží Syn.“
Petr přijal výzvu, k níž dal sám podnět, aby šel po vodě, ale dostal strach. Strach svazuje člověku nohy, ale Ježíš říká „nebojte se, já jsem tu“.
stáhni si dokument k tomuto dni
3. den: Naděje
9. 3. 2021
Do čeho vkládám svou naději? Co očekávám teď, v budoucnosti? A co se stane, když s má naděje nenaplní?
Řím 8,18-25
Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena. Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla. Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.
Naděje, o níž tu jde, je nadějí celého stvoření, do něhož speciálním způsobem patří i člověk, jenž je zároveň Božím obrazem, Božím partnerem, Božím synem/dcerou. K naplnění tohoto poslání člověk směřuje. Po čem toužím?
Žid 6,10-20
Bůh není nespravedlivý, a proto nezapomene, jak jste se činem své lásky k němu přiznali, když jste sloužili a ještě sloužíte bratřím. Toužíme jen, aby na každém z vás bylo vidět neutuchající horlivost až do konce, kdy se naplní naše naděje; proto neochabujte, ale vezměte si za vzor ty, kdo pro víru a trpělivost mají podíl na zaslíbení.
Tak dal Bůh zaslíbení Abrahamovi. Poněvadž při nikom vyšším přísahat nemohl, přísahal při sobě samém: ‚Hojně ti požehnám a dám ti mnoho potomků.‘ A protože byl Abraham trpělivý, dosáhl splnění Božího slibu. Lidé totiž přísahají při někom větším a přísaha je zárukou, kterou končí každý spor. Když Bůh chtěl účastníkům zaslíbení přesvědčivě prokázat nezměnitelnost svého rozhodnutí, potvrdil své zaslíbení ještě přísahou. A tak tyto dvě nezměnitelné věci, v nichž Bůh přece nemůže lhát, jsou mocným povzbuzením pro nás, kteří jsme nalezli útočiště v naději nám dané. V ní jsme bezpečně a pevně zakotveni, jí pronikáme až do nitra nebeské svatyě, kam jako první za nás vstoupil Ježíš, kněz na věky podle řádu Melchisedechova.
Trpělivost a touha. Naděje je dnes vzácné zboží, jejím základem je touha a trpělivé očekávání, trpělivá práce na jejím uskutečnění, naplnění. Jakou mám zkušenost s naplněnou nadějí a s nadějí, která nedošla naplnění, se zklamáním? A jak se to v mém životě týká mého vztahu s Bohem? Jsem s to s Bohem o své naději komunikovat, tedy vejít až do nitra nebeské svatyně?
Umím snít? O čem sním?
Zj 21,1-10
A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo.
A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“
Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, všecko tvořím nové.“ A řekl: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“ A dodal: „Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé. Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem. Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt.“
A přistoupil jeden ze sedmi andělů, kteří měli těch sedm nádob a v nich připraveno sedm posledních pohrom, a řekl mi: „Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu.“ Ve vytržení ducha mě vyvedl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha, zářící Boží slávou; jeho jas jako nejdražší drahokam a jako průzračný křišťál.
Z nebe sestupuje nebeský Jeruzalém, nádherný, nepopsatelně skvělý a oslnivý, to není jen vize za hranicemi času, to je něco, co se nabízí už teď pro můj život. Jak?
Naše naděje je v tom, že nepodlehneme druhé smrti a že budeme moci vstoupit do nádherného nebeského Jeruzaléma. To je naděje našeho života, i kdyby všechny naděje tohoto světa zklamaly.
stáhni si dokument k tomuto dni
4. den: Láska k Bohu a k lidem
10. 3. 2021
1 Kor 13,1-13
Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů. Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic. Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil, bez lásky je mi to k ničemu.
Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje; není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, není škodolibá, ale raduje se z pravdy; všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží.
Láska nikdy neskončí. Avšak proroctví – ta zaniknou, jazyky – ty umlknou, poznání – to pomine. Jen z části totiž poznáváme a jen z části prorokujeme; jakmile však přijde dokonalé, tehdy to částečné zanikne. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil. Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář. Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě.
Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska.
Pokud máš někoho, koho tak úplně „nemusíš“, jak se říká, kdo ti je nesympatický, zkus o něm přemýšlet v perspektivě Pavlových slov o lásce. Je možné se ve vztahu k němu posunout?
Dt 6,4-9
Slyš, Izraeli: Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný! Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. Ať tato slova, která ti dnes svěřuji, zůstanou ve tvém srdci. 7Vštěpuj je svým synům a mluv o nich, ať sedíš doma nebo jdeš po cestě, ať uléháš anebo vstáváš. Přivaž si je jako znamení na ruku a jako pásek na čelo. Napiš je na veřeje svého domu a na své brány.
Lv 19,18
Nemsti se ani nechovej zášť proti synům svého lidu. Miluj svého bližního jako sám sebe. Já jsem Hospodin.
Co znamená v Tvém životě „milovat Boha“? Jakým způsobem se miluje Bůh? Kdo byl pro Tebe na cestě vztahu k Bohu a k druhým důležitý? V čem?
Lk 10,25
A hle, jeden znalec Zákona vstal a chtěl ho vyzkoušet: „Mistře, co mám dělat, abych se stal dědicem věčného života?“ Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ Odpověděl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí,‘ a ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ „Správně jsi odpověděl,“ řekl mu Ježíš. „Dělej to a budeš žít.“ On se ale chtěl nějak ospravedlnit, a tak se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“
Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk byl na cestě z Jeruzaléma do Jericha přepaden lupiči. Obrali ho, zbili, nechali ho tam ležet polomrtvého a odešli. Náhodou tudy šel jeden kněz; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul. Podobně to bylo s levitou, který se tam objevil; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul. Potom k němu přišel jeden Samaritán, který tudy cestoval; když ho uviděl, byl pohnut soucitem. Přistoupil, ovázal mu rány a polil je olejem a vínem. Naložil ho na svého mezka, dovezl do hostince a postaral se o něj. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ‚Postarej se o něj. Cokoli bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se vrátím.‘
Co myslíš – kdo z těch tří byl tomu přepadenému bližním?“ „Ten, který mu prokázal milosrdenství,“ odpověděl znalec Zákona. „Jdi a jednej tak i ty,“ řekl mu Ježíš.
Příběh milosrdného Samařana (Samaritána) je notoricky známý, že už se o něm ani nechce přemýšlet. Zkus však vstoupit do role toho polomrtvého, vidět příběh z jeho perspektivy.
O kom ve svém životě bych řekl/a, že mě má opravdu rád? Za lásku je třeba děkovat.
stáhni si dokument k tomuto dni
5. den: Svoboda (pro službu Bohu)
11. 3. 2021
Gal 5,13-26
Ano, bratři, byli jste povoláni ke svobodě. Tu svobodu ovšem nemějte za záminku pro svou tělesnost, ale raději si navzájem v lásce pomáhejte. Celý Zákon je totiž obsažen v jediné větě: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Když ale jeden druhého koušete a žerete, pozor, ať se navzájem nerozsápete!
Říkám vám: Žijte Duchem, a nepodlehnete tělesným sklonům. Tělesné sklony míří proti Duchu a Duch proti tělu; navzájem si odporují, abyste nemohli dělat, co chcete. Když jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem.
Projevy tělesnosti jsou zřejmé. Patří sem smilstvo, nečistota, nestydatost, modlářství, čarování, nepřátelství, svárlivost, nevraživost, zloba, soupeřivost, roztržky, sekty, závidění, opilství, obžerství a další podobné věci. Varuji vás; jak už jsem vám říkal, ti, kdo tohle dělají, nebudou mít podíl na Božím království.
Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost a zdrženlivost. Tomu se žádný zákon nevyrovná. Ti, kdo patří Kristu Ježíši, ukřižovali svou tělesnost s jejími vášněmi a sklony. Žijeme-li Duchem, pak se Duchem také řiďme. Nebuďme ješitní, nesoupeřme spolu a nezáviďme si.
Svoboda není libovůle, je to nejen možnost rozhodovat sám o sobě (to je leckdy značně limitované), ale také osvobození se od něčeho pro něco jiného. Svoboda není abstraktní, je vždy konkrétní. Sv. Ignác by nejspíš mluvil o indiferentnosti vůči okolnostem, které utvářejí v dané chvíli život člověka. Jak je mohu využít (tady a teď) k realizaci své svobody?
Mk 10,17-22
Když se znovu vydal na cestu, doběhl jej jeden muž, poklekl před ním a ptal se ho: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“
„Proč mě nazýváš dobrým?“ opáčil Ježíš. „Nikdo není dobrý, jen jediný – Bůh. Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, nepodváděj, cti svého otce i matku.‘“ „Mistře,“ odpověděl, „to všechno jsem dodržoval odmalička.“
Ježíš se na něj zadíval, zamiloval si ho a řekl mu: „Schází ti jen jedno – jdi, prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“ Ta slova ho ale zarmoutila, a tak smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.
Co mi stojí v cestě být skutečně svobodným člověkem pro Boha? Kdybych byl tím člověkem, co a jak bych udělal/a?
Lk 4,1-13
Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého a Duch jej vedl na poušť. Čtyřicet dní tam byl pokoušen ďáblem a v těch dnech nic nejedl. Když ty dny uplynuly, vyhladověl.
Tehdy mu ďábel řekl: „Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kameni, ať se promění v chleba.“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ.‘“
Potom ho ďábel odvedl vzhůru a v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa. „Dám ti všechnu moc a slávu těchto království,“ řekl mu ďábel, „neboť mi byla předána a mohu ji dát, komu chci. Když se mi pokloníš, bude to všechno tvoje.“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.‘“
Tehdy ho přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, vrhni se odsud dolů. Je přece psáno: ‚Svým andělům přikáže o tobě, aby tě chránili, a ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.‘“ Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha.‘“
Když ďábel dokončil všechno to pokušení, opustil jej a čekal na další příležitost.
Na čem mi v životě záleží tak, že bych se toho nedovedl/a vzdát? Proč?
stáhni si dokument k tomuto dni
6. den: Smrt a vzkříšení
12. 3. 2021
Jan 19,25-31
U Ježíšova kříže stála i jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdaléna. Když Ježíš uviděl matku a učedníka, kterého miloval, jak tam stojí, řekl své matce: „Ženo, hle, tvůj syn.“ Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka.“ A ten učedník ji od té chvíle přijal k sobě.
Když potom Ježíš věděl, že je již všechno dokonáno, řekl, aby se naplnilo Písmo: „Žízním!“ Stála tam nádoba plná octa. Naplnili tedy houbu octem, nasadili na yzop a podali mu ji k ústům. Když Ježíš okusil ocet, řekl: „Je dokonáno!“ Sklonil hlavu a odevzdal ducha. Bylo to v den příprav na obzvlášť významnou sobotu. Židovští představení nechtěli, aby těla zůstala na křížích až do soboty, a tak požádali Piláta, aby odsouzeným nechal zlámat nohy a dal je sejmout z křížů.
U Ježíšova kříže stály osoby, které ho nejvíc milovaly. Musely sledovat a dopustit, že jejich milovaná osoba trpí, je vystavena posměchu, násilí a nakonec smrti. I uprostřed utrpení, fyzické bolesti a jen chvíli před smrtí Ježíš má starost o ty, které i on miluje. Kdybych stál/a na Mariině nebo učedníkově místě, nebo jako Marie Magdaléna pod křížem, co by mi Ježíš řekl a co bych řekl/a já jemu?
Lk 24,13-36
Téhož dne se dva z nich vydali do vesnice jménem Emauzy, vzdálené od Jeruzaléma šedesát honů, a povídali si o všem, co se stalo. Zatímco si povídali a probírali to, sám Ježíš se přiblížil a připojil se k nim. Něco však bránilo jejich očím, aby ho poznali.
Ježíš se jich zeptal: „O čem si to cestou povídáte, že jste tak smutní?“
Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný návštěvník Jeruzaléma, který neví o tom, co se tam v těchto dnech stalo!“
„O čem?“ zeptal se jich.
„O Ježíši Nazaretském,“ odvětili. „Byl to prorok mocný ve skutcích i slovech před Bohem i přede vším lidem. Vrchní kněží a naši vůdcové ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a nechali ho ukřižovat. My jsme ale doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. Navíc je to už třetí den, co se to všechno stalo. Také nás překvapily některé z našich žen. Ráno byly u hrobu a nenašly jeho tělo. Pak přišly a říkaly, že dokonce měly vidění. Andělé jim prý řekli, že žije. Někteří z našich šli ke hrobu a našli všechno tak, jak to ženy vyprávěly, ale jeho neviděli.“
Tehdy jim řekl: „Jak jste nechápaví! Jak je vám zatěžko věřit všemu, co pověděli proroci! Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než vejde do své slávy?“ Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak vykládal, co o něm bylo napsáno ve všech Písmech.
Když došli k vesnici, do níž mířili, naznačil, že půjde dál. Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, už se připozdívá; chýlí se už k večeru.“ Šel tedy dovnitř, že s nimi zůstane. Když byli za stolem, vzal chléb, požehnal, lámal a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho, ale on jim náhle zmizel.
Tehdy jeden druhému řekli: „Copak nám nehořelo srdce, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ Ihned vstali a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli oněch jedenáct shromážděných s ostatními, jak říkají: „Pán opravdu vstal z mrtvých. Ukázal se Šimonovi!“ Vyprávěli jim tedy, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.
Zatímco o tom mluvili, stanul uprostřed nich Ježíš. „Pokoj vám,“ řekl.
Frustrovaní učedníci utíkají z místa svého zklamání, protože veškerá jejich naděje, jejich očekávání jsou pryč. Naštěstí o tom mluví a to dovoluje Ježíši, aby vstoupil do jejich rozhovoru. A totéž se děje, když se vrátí na místo zklamání naplněni novým poznáním: „Zatímco o tom mluvili, stanul uprostřed nich Ježíš“. Krize víry patří ke zrání, k vnitřnímu růstu člověka, k nalezení nového pochopení Boha a jeho jednání. Je třeba o tom otevřeně mluvit, nespokojovat se s chlácholivými klišé a neutíkat „z místa činu“, tedy projít krizí.
Gal 3,20-21a
Jsem ukřižován s Kristem. Nežiji už já – Kristus žije ve mně! Svůj život v tomto těle žiji ve víře v Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal za mě sám sebe. Neodmítám tu Boží milost.
Jak lze připustit, že Kristus ve mně žije? Co to vlastně znamená?
Řím 6,3-14
Nevíte snad, že když jsme byli pokřtěni do Krista Ježíše, byli jsme všichni pokřtěni do jeho smrti? Křtem jsme s ním pohřbeni do smrti, abychom – tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou – i my vkročili do nového života. Jsme-li s ním ztotožněni ve smrti, jistě s ním budeme ztotožněni i v jeho vzkříšení. Víme přece, že naše staré já bylo ukřižováno s ním, aby hříšné tělo pozbylo moci, abychom již dále nesloužili hříchu. (Kdo zemřel, je přece zbaven hříchu.) Když jsme s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít. Víme, že Kristus vstal z mrtvých a už nikdy nezemře – smrt nad ním už nemá moc. Svou smrtí jednou provždy zemřel hříchu, ale teď žije a jeho život patří Bohu. Stejně tak se i vy považujte za mrtvé hříchu a živé Bohu v Kristu Ježíši. Nenechte proto ve svých smrtelných tělech vládnout hřích, nepodléhejte jeho žádostem. Své údy už nevydávejte hříchu za nástroje nepravosti, ale jako zmrtvýchvstalí vydejte sami sebe i své údy Bohu za nástroje spravedlnosti! Hřích už nebude vaším pánem, protože nejste pod Zákonem, ale pod milostí.
Co je pro mne hřích? Koho se dotýká? Jak se dotýká mne samotné/ho? Jak se na mne dívá Kristus? Mohu s ním otevřeně mluvit? V čem může být v tomto čase pro mne život nový (díky této postní době a Velikonocím)?
stáhni si dokument k tomuto dni
7. den – Přijetí Ducha sv.
13. 3. 2021
Sk 2,1-13
Když přišel den Letnic, byli všichni jednomyslně spolu. Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
V Jeruzalémě tehdy pobývali zbožní Židé z každého národa na světě. Když se ozval ten hukot, sešla se spousta lidí a byli ohromeni, protože je každý slyšel mluvit svou vlastní řečí. Úžasem bez sebe říkali: „Hleďte, copak ti všichni, kdo tu mluví, nejsou Galilejci? Jak to, že tedy každý slyšíme svou rodnou řeč? Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judeje i Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté, Kréťané i Arabové – slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!“ Všichni žasli a nevěděli, co si o tom myslet. „Co má tohle znamenat?“ ptali se jeden druhého. Někteří se ale posmívali a říkali: „Opili se novým vínem!“
Boží duch mluví ke každému člověku jeho vlastní řečí. I mně Bůh sesílá svého Ducha. Jak mohu rozumět tomu, co mi říká, jakou s ním mám zkušenost?
Sk 4,31-37
Místo, na kterém se shromáždili, se po jejich modlitbě zatřáslo. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali směle mluvit Boží slovo.
Celé to množství věřících mělo jedno srdce a jednu duši. Nikdo nic nenazýval svým vlastním majetkem, ale měli všechno společné. Apoštolové vydávali svědectví o vzkříšení Pána Ježíše s velikou mocí a na všech spočívala veliká milost. Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, protože ti, kdo vlastnili pole nebo domy, je prodávali a utržené peníze přinášeli k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval. Joses, který od apoštolů dostal jméno Barnabáš (což v překladu znamená Syn potěšení), levita původem z Kypru, prodal své pole, přinesl peníze a položil je k nohám apoštolů.
Duch shromažďuje, sjednocuje, nerozděluje. Duch vede k velkorysosti, štědrosti, radosti a odvaze. Co mohu přinést já ke společnému dobru?
Mt 28,16-20
Jedenáct učedníků pak odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil. A když ho spatřili, klaněli se mu, i když někteří pochybovali. Ježíš k nim přistoupil a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“
Pochybnosti patří k životu, a to i k životu s Bohem. Přes tyto pochybnosti Ježíš všechny rozesílá, aby o něm svědčili, a slibuje jim svou přítomnost, na niž si stejně jako my nemohou sáhnout. A přece je. Kam mne Ježíš posílá, kam mne moje srdce táhne?
Jan 20,19-23
Večer téhož dne, onoho prvního dne v týdnu, se učedníci kvůli strachu z židovských představených sešli za zavřenými dveřmi. Vtom přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“ Po těch slovech jim ukázal své ruce i bok. Učedníci byli šťastní, že vidí Pána. „Pokoj vám,“ opakoval Ježíš. „Jako mě poslal Otec, i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny; komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“
„Pokoj vám“, opakuje Ježíš při setkání se svými učedníky po svém zmrtvýchvstání. I mně nabízí svůj pokoj, což není obyčejný klid, nýbrž zakotvenost. Ze své zakotvenosti mohu v síle Ducha pomáhat druhým, aby nalezli tu svou.
Ježíš posílá své učedníky odpouštět. Komu nebo čemu dlužím své odpuštění?
stáhni si dokument k tomuto dni
8. den – Shrnutí
Neděle 14. 3. 2021
Dopřej si na závěr ještě nějaký čas a projdi si znovu celý týden, nejlépe podle svých poznámek nebo textů své meditace.
Podívej se a zamysli se nad tím, co ti z toho připadá nejdůležitější, a po modlitbě k Duchu sv. se pokus si stanovit, co chceš ve svém životě někam posunout, změnit a jaký nejbližší krok k tomu chceš udělat. A toto rozhodnutí si poznamenej, aby ses k němu mohl v případě potřeby vracet.
Nakonec poděkuj Bohu v Trojici za dary, kterými naplňuje Tvůj život, i za své poslední rozhodnutí a svěř mu jeho realizaci.
