14.3.2021, neděle – 4. postní

Laetare je název 4. neděle postní. Označení Laetare je odvozeno od mešní antifony Laetare Ierusalem – Raduj se, Jeruzaléme. „Vesel se, Jeruzaléme! Jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost a budete nasyceni ze zdroje útěchy.“ Srov. Izaiáš 66, 10–11.

Tato neděle, je spolu s nedělí Gaudete v adventním období jeden ze dvou dní v roce, kdy se uplatní, ornát a štola v barvě růžové: růžová je spojení fialové jako barvy pokání a bílé jako barvy radosti To nám připomenout, že i v pokání jsme povolaní k radosti.

Jan 3,14-21: „Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

Slovo světlo se vyskytuje v Evangeliu podle Jana častěji než ve všech ostatních třech evangeliích dohromady.

Co však míní tím světlem? Co znamená, že Bůh je světlo?

Ve Starém zákoně se Bůh zjevoval často v ohni a v záři. Byl oděn světlem a slávou (Ž 104,2), jeho zjev byl pro lidský pohled příliš jasný.

V Novém zákoně je Ježíš nositelem světla (Mt 4,16), často o sobě hovoří jako o „Světle světa“, zejména v evangeliu podle Jana. Tam najdeme mnoho příkladů:

1,4-5: V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila.

Jan 8,12: Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.

9,5: Jsem světlo světa.

12,35: Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma.

12,46: Já jsem přišel na svět jako světlo, aby žádný, kdo věří ve mne, nezůstal v temnotě.

1 Jan 2,8-11

Ve fyzickém světě je světlo potřebné pro rozvoj života. Ale i v duchovní říši je nutným předpokladem života. Podobně je světlo potřebné k tomu, abychom viděli.

Světlo zjevuje Boží slávu a pravdu.

Podobně v dnešním úryvku z evangelia se říká: „Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“ (Jan 3,19-21)

Boj mezi světlem a tmou, pravdou a lží, vírou a nevírou máme v sobě každý z nás. Víme, co jsme udělali temného a hříšného, známe také, co jsou skutky světla, zažili jsme jejich pravdivost, krásu a radost.

Bůh je světlo a vyzývá nás, abychom šli po cestě světla. Na ní se nachází bezpočet různých lidských osudů. Cesta světla, která je pro všechny lidi, neznamená, že by všichni měli být stejní a mít stejné názory. Před každého člověka světlo staví jiný požadavek: Pro někoho to bude znamenat odpustit, pro jiného darovat, pro jiného změnit některé priority.

Cesta světla je i cesta svobody a svobodného hledání a svobodného nalézání. Položme si otázku, co je zdrojem světla v našem životě, zdrojem naděje a radosti. Stojí za tím vším Bůh, Boží nabídka, Boží pozvání? Můžeme si i my říci: Raduj se, Jeruzaléme…