Středa 24. 3. 2021

Dan 3,14-20.91-92.95

Král Nabuchodonosor řekl: „Je to pravda, Šadrachu, Mešachu a Abednego, že nectíte mé bohy a neklaníte se zlaté soše, kterou jsem dal postavit? Nuže, jste připraveni hned, jak uslyšíte zvuk rohu, flétny, citery, harfy, psalteria, dud a hudebníky všeho druhu, padnout a klanět se soše, kterou jsem dal postavit? Jestliže se však klanět nebudete, hned budete vhozeni do rozpálené ohnivé pece – a který bůh vás bude moci vysvobodit z mých rukou?“ Šadrach, Mešach a Abednego odpověděli králi Nabuchodonosorovi: „Není třeba, abychom kvůli tomu tobě odpovídali. Jestliže se to stane, náš Bůh, jehož ctíme, může nás vysvobodit; z rozpálené ohnivé pece i z tvé ruky, králi, nás vysvobodí; i kdyby ne, nechť je ti známo, králi, že (ani pak) tvé bohy nectíme a zlaté soše, kterou jsi dal postavit, se neklaníme!“ Tu se Nabuchodonosor vůči Šadrachovi, Mešachovi a Abednegovi naplnil hněvem, který změnil jeho tvář. Poručil rozpálit pec sedmkrát víc, než obvykle se rozpalovala. Několika nejsilnějším mužům svého vojska rozkázal svázat Šadracha, Mešacha a Abednega, aby je vhodili do rozpálené ohnivé pece. (Najednou) král Nabuchodonosor užasl, rychle vstal a řekl svým dvořanům: „Copak jste nevhodili tři svázané muže doprostřed ohně?“ Odpověděli a řekli králi: „Ano, králi!“ (Král) pravil: „Hle, já vidím čtyři muže rozvázané, jak se procházejí uprostřed ohně, není na nich úhony a vzhled čtvrtého je podobný Božímu synu.“ Tu zvolal Nabuchodonosor: „Požehnaný Bůh Šadrachův, Mešachův a Abednegův, jenž poslal svého anděla a vysvobodil své služebníky, kteří v něj důvěřovali! Přestoupili královský rozkaz a vydali svá těla, aby nemuseli uctívat žádného boha, jedině Boha svého, a klanět se mu.“

Konflikt mocného a bezmocných, který ovšem končí vítězstvím těch bezmocných, protože zůstali věrni sami sobě a své víře. Byli ochotni dát svůj život všanc, protože si cenili věrnosti Bohu víc než vlastního života. Nakonec si nejen zachránili život, ale přivedli k úctě k Bohu i toho, kdo jí zpočátku pohrdal. Bezmocní se stávají mocnými, když nepodlehnou falši a nátlaku mocných. Stojí to odvahu, kroky do ohně, ale nakonec to vede k cíli, jímž není sebepotvrzení a moc, nýbrž oslava Boha, oslava smyslu žití.

Připomíná mi to Havlovo pojednání o moci bezmocných. Důležitá je přitom ovšem jednota a nezištnost.

Jan 8,31-42

Ježíš řekl židům, kteří v něho uvěřili: „Když vytrváte v mém slovu, budete opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí.“ Namítli mu: „Jsme potomci Abrahámovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak ty můžeš říci: ‚Stanete se svobodnými’?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Každý, kdo páchá hřích, je otrokem hříchu. Otrok nezůstává v domě navždy, syn zůstává navždy. Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodní. Vím, že jste potomci Abrahámovi, ale ukládáte mi o život, protože mé slovo se u vás neuchytí. Já mluvím, co jsem viděl u svého Otce, a vy děláte, co jste slyšeli od vašeho otce.“ Řekli mu na to: „Náš otec je Abrahám.“ Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli děti Abrahámovy, konali byste skutky jako Abrahám. Nyní však mě chcete zabít – toho, kdo vám mluvil pravdu, kterou slyšel od Boha. Tak Abrahám nejednal. Vy konáte skutky vašeho otce.“ Odpověděli mu: „My jsme se nenarodili ze smilstva, máme jednoho Otce, Boha.“ Ježíš jim řekl: „Kdyby byl vaším otcem Bůh, milovali byste mě, vždyť já jsem vyšel od Boha a od něho přicházím. Nepřišel jsem totiž sám od sebe, ale on mě poslal.“

Text přináší jednu z nejsilnějších kontroverzí Janova evangelia mezi Ježíšem a jeho oponenty. Text byl zneužit k antisemitským výpadům, jako by Ježíš sám nebyl Žid. Židy jsou v Janově evangeliu označováni jeho protivníci, což odkazuje na dobu vzniku evangelia, kdy došlo k radikálnímu a zřejmě velmi bolestnému rozchodu mezi křesťanskou obcí a synagogou v obcích, kde Ježíšovi učedníci žili ještě v souladu s židovským prostředím, na konci 1. stol. n. l.

Osvobozující síla pravdy: Ježíš tu nemá na mysli pravdu ve smyslu logickém, nýbrž existenciálním. Poznat pravdu tady znamená přijmout Ježíše jako toho, kdo přichází od Otce ve prospěch člověka a světa, k jeho záchraně. Poznat pravdu znamená podobně jako jinde v biblické řeči sjednotit se s ní, oddat se jí. Pravda má osobní podobu, a to Božího Syna. Ježíšova řeč a reakce jeho oponentů se míjejí, každý argumentuje na jiné rovině.

Ani Ježíšovi ani Bohu-Otci není vždy tak snadno rozumět, co mi / nám chtějí sdělit slovy Písma, děním kolem nás, děním v našem životě. O to důležitější je se na pravdu jejich lásky spolehnout, vstoupit do ohně strastí, problémů, pochybností s vírou v Boží přítomnost a sílu.