9.5.2021, neděle, 6. velikonoční

Dnešní texty z Písma mluví o lásce. 1 Jan 4: „Kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha.“ A to je v moci lidské.

Jan 15,9-17

Text evangelia mluví o lásce Boží a lásce lidské. To je samozřejmě základní princip křesťanství. Ale co to znamená?

V předchozím textu mluví evangelium o tom, jak je třeba přinášet mnoho ovoce. V. 5: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce.“

V dnešním úryvku mluví o jiné věci, a to že je třeba zůstat v jeho lásce.

Co znamená ono zůstávání v lásce. Jde o vzájemný vztah lásky. Ježíš nás miluje a také my máme milovat Ježíše. Nemá to ovšem být láska, ve které by se člověk musel rozplývat v zbožných citech. Má to být láska, která je odhodlaností vůle, která je odhodláním, vždy a za všech okolností respektovat jeho pojetí lásky. Ta znamená vydávat sebe pro druhé, i když to vůbec nemusí být příjemné.

To je vztah lásky s Ježíšem. Ale Ježíš mluví i o lásce k druhým lidem a dává nám přikázání Milujte se navzájem.

Láska, o které Ježíš mluví, je něco jiného než zamilovanost. Je to bezpodmínečná angažovanost pro druhého. Láska Ježíšova nehledí na to, zda je opětovaná či ne.

Ježíš nenařizuje, co konkrétně máme pro druhého dělat, nenařizuje, co máme dělat. To nechává na nás a nařizuje, abychom jednali zodpovědně a s vlastním rozhodováním. Nechává své učedníky, aby byli v lásce vynalézaví, aby sami přicházeli na to, co mají pro svého bližního dělat.

Pravidla, která jasně a jednoznačně říkají, co se má v konkrétní situaci dělat, nám mohou někdy v našem jednání pomoci, nicméně někdy si jakoby nevšímají toho, co náš bližní skutečně potřebuje. Pak pomáhají spíše nám než jemu. Ježíš nechává své učedníky, aby v nejrůznějších situacích sami našli, co je pro bližního správné a dobré. Zůstávat v lásce vyžaduje schopnost přicházet pružně s novým nápadem a novým řešením.

Láska je vynalézavá a nelze jí stanovovat žádná pravidla a žádné neměnné povinnosti.