Neděle 30. 5. 2021 – Nejsv. Trojice
Dt 4,32-34.39-40
Mojžíš řekl lidu: "Ptej se dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi: (ptej se) od jednoho konce nebes k druhému, stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, aby nějaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými děsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v Egyptě? Uznej to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi; není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy."
Poznání Boha je cílem lidského života, naplněním toho, k čemu byl člověk stvořen. Bůh je člověku blízko, i když v omezenosti tohoto světa jej můžeme poznávat jen nedokonale. Ale přesto. Bůh ovšem nechává člověku prostor, aby v něj mohl věřit, nenutí jej, proto poznání Boha není samozřejmostí. Když však jeho stopy v našem světě odhalíme, když se nás dotkne, nemůžeme to nechat jen tak. Bůh od nás očekává, že už ho neopustíme, že ho budeme stále víc hledat, aby se nám mohl stále více dávat. A to hledání spočívá i v tom, že se budeme snažit milovat tento svět jako on. Zachovávat Boží ustanovení neznamená poslouchat tupě nějaké příkazy a zákazy, nýbrž sdílet s Bohem starost o tento svět, o celé stvoření. To vyžaduje nasazení, ale zároveň naplňuje člověka skutečným štěstím.
Řím 8,14-17
Bratři! Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: "Abba, Otče!" Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch (svatý), že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.
Vztah člověk k Bohu má být nesen oním Ježíšovým oslovením „abba“, oslovením důvěrným, jaké funguje v rodinném vztahu. Apoštol Pavel zdůrazňuje, že tento vztah stojí na daru Ducha, který nám umožňuje tuto důvěrnost vůči Bohu prožívat, v ní se zakotvit. Ježíš prožíval tento vztah naplno, proto chceme-li ho prožívat jako on, musíme být ochotni jít jeho cestou.
Mt 28,16-20
Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti. Ježíš k nim přistoupil a promluvil: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!"
Závěr Matoušova evangelia přináší zásadní poslání pro církev: pokračovat v Ježíšově díle, získávat další pokračovatele a setrvávat s Ježíšem ve společenství. To nejdůležitější, co Ježíš učedníkům přikázal, je láska k lidem a Bohu. V ní on je přítomen.
Ona trojiční formule odráží již liturgický úzus rané církve. Je to jediné místo v celém Novém zákoně, kde je takto explicitní trojiční vyjádření. Jinde lze najít různé náznaky a spojitosti, ale zcela explicitní je to právě zde.
