Pondělí 31. 5. 2021  - svátek Navštívení P. Marie

Sof 3,14-18

Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero! Zrušil Hospodin tvůj trest, odstranil tvé nepřátele, uprostřed tebe je Hospodin králem Izraele, zla se už neboj! V onen den bude řečeno Jeruzalému: "Neboj se, Sióne, ať neochabují tvé ruce! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, hrdina, vítěz, bude nad tebou plesat v radosti, obnovil k tobě svou lásku, s veselím nad tebou jásá jak za dnů shromáždění." "Odstraním z tebe zkázu, už nebudeš snášet její hanbu."

Prorok Sofoniáš vyzývá k radosti Jeruzalém, protože Asýrie, úhlavní nepřítel Izraele, byla zničena. Jeruzalém si může oddychnout a znovu se obrátit s důvěrou k Hospodinu. Zničení Asýrie není zásluhou Izraele, nýbrž darem Hospodinovým, darem jeho slitování, jeho věrnosti a lásky. Pro Jeruzalém to znamená novou budoucnost, ale také nutnou očistu od modloslužby a vší nepravosti.

Maria je také označována za jeruzalémskou dceru, skrze ni je překonán hřích, ona je příslibem nové budoucnosti.

Lk 1,39-56

V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem: "Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně! Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!" Maria řekla: "Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství (trvá) od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky." Maria zůstala u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

V Lukášově evangeliu hraje Maria v počátečních dvou kapitolách rozhodující roli (v Matoušově evangeliu je to Josef). Po přijetí svého životního úkolu být matkou Mesiáše podniká samostatnou cestu za Alžbětou z Nazareta do Judska, což není jen pár kilometrů. Setkání těchto dvou Bohem vyvolených žen je častým námětem středověkých obrazů i s dětmi v jejich lůnech. Alžbětin pozdrav se posléze stal součástí nejznámější mariánské modlitby. Mariin chvalozpěv „Magnificat“ je součástí večerních chval v brevíři. Církev slaví tuto událost jako zjevení Mariiny pravé velikosti světu.

Maria není žádná puťka, je to samostatná a odvážná žena. Její obraz byl bohužel v tradici církve přemalován do sentimentální unylé podoby poslušné a aseptické ženy. 

Mariin chvalozpěv shrnuje dějiny spásy a ukazuje Boha jako toho, kdo se ujímá pokorných a utištěných, kdo ve své věrnosti naplňuje přísliby dané na počátku vyvolení, a to prostřednictvím bezvýznamné ženy. Mariin chvalozpěv je příkladem modlitby, kterou můžeme vztahovat i sami na sebe, protože je na místě velebit Boha za mnohé dary, kterých se člověku dostává, za vyvolení, které může prožívat. I skrze nás chce Bůh nabízet světu svou lásku, novou budoucnost a zakotvení.