Sobota 5. 6. 2021 – sv. Bonifác
Tob 12,1.5-15.20
Tobiáš zavolal svého syna a řekl mu: "Je čas dát odměnu tomu člověku, který šel s tebou a přidat mu na mzdě." Zavolal ho a řekl: "Vezmi jako svou mzdu polovinu toho, co jsi s sebou přinesl, a jdi ve zdraví." Rafael si je oba vzal stranou a řekl jim: "Žehnejte Bohu a oslavujte ho přede všemi tvory za to, co nám učinil dobrého, abyste žehnali a opěvovali jeho jméno.
Čestné je ukazovat Boží skutky a oslavovat jeho jméno. Dobré je skrývat královo tajemství, ale je čestné zjevovat a oslavovat Boží skutky. Konejte dobro, a nepotká vás zlo. Dobrá je modlitba s postem a almužna se spravedlností. Lepší je mít málo se spravedlností než mnoho s nepravostí. Lepší je rozdávat almužnu než schovávat poklady zlata. Almužna vysvobozuje ze smrti a očišťuje od každého hříchu. Ti, kdo rozdávají almužnu, budou nasyceni životem. Kdo páchají hřích a nepravost, jsou sami sobě nepřáteli. Zjevím vám plnou pravdu a nebudu vám nic skrývat. Už jsem vás poučil o tom, že je dobré skrývat královo tajemství, ale je čestné ukazovat Boží skutky. Proto když ses modlil ty a Sára, já jsem přednášel a připomínal vaši modlitbu před Boží vznešeností. Stejně tak, když jsi pohřbíval mrtvé. A protože jsi neváhal vstávat a opouštět své jídlo a odcházel jsi pohřbívat mrtvého, byl jsem poslán, abych tě zkoušel. A znovu mě Bůh poslal, abych uzdravil tebe a Sáru, manželku tvého syna. Já jsem Rafael, jeden ze sedmi andělů, kteří stojí připraveni a vcházejí před Hospodinovu vznešenost. Nyní dobrořečte na zemi Hospodinu a vzdávejte chválu Bohu. Hle, já vystupuji k tomu, který mě poslal. Zapište to všechno, co se vám přihodilo." A vystoupil vzhůru.
Se svými dobrými skutky se člověk chlubit nemá, Bohu má děkovat a chválit ho. Takové poučení dává Rafael Tobiášovi a jeho ženě. I Tobiáš, přestože to byl ctnostný a zbožný muž, musel projít zkouškou, krizí svého vidění světa, aby našel nový vztah k Bohu. Bůh leckdy posílá člověku na cestu anděla, aby mu pomohl, aby mu otevřel oči, i když to nemusí být zrovna nebeská bytost, ale obyčejný člověk. Krize jsou vždy šancí vyrůst, objevit nový pohled na sebe, svět i Boží věci a Boha samotného. Jen je v nich třeba vydržet a zůstat věrným dobru.
Krize víry neznamená, že člověk ztratil víru (ztrácí se peněženka nebo takové věci), ale že musí najít její nové dimenze, novou podobu Boha, nový vztah k němu.
Mk 12,38-44
Když Ježíš učil (zástupy), řekl: "Varujte se učitelů Zákona! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagogách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud." Potom se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár halířů. Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám: Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí."
Proslulá chudá vdova a její halíř: Ježíšův poukaz na její velkorysost není výzvou k zbavení se majetku: to by bylo moc jednoduché. Někdo by se o nás musel postarat. Primárně jde o nový pohled na věc. Ježíš klade důraz na kvalitu skutku, nikoliv na kvantitu, velikost (počitatelnost) daru. Vdova měla velmi osobní vztah k Bohu, proto byla ochotná dát, co mohla. Bohatí nejspíš plnili svou náboženskou povinnost. To je nepochybně chvályhodné, ale nestačí to. Vdova je příkladem velkorysosti, upřímného vztahu, lásky, která nepočítá. Učedníci byli nejspíš stejní jako my, kdy i v našich očích rozhoduje často kvantita, velikost daru, suma peněz nad kvalitou daru, nad velikostí lásky, kterou dar vyjadřuje. Naučili jsme se příliš počítat a starat se o image.
