Čtvrtek 10. 6. 2021

2 Kor 3,15 - 4,1.3-6

Dodnes leží rouška na srdci Izraelitů, kdykoli se předčítá Mojžíš. Ale až se obrátí k Pánu, rouška bude odstraněna. Ten Pán je však duch; a kde je duch Páně, tam je svoboda. My všichni s nezakrytou tváří odrážíme jako v zrcadle velebnost Páně, a tak se přetvořujeme stále víc a víc k zářivé podobě, jakou má on. (Působí to) duch Páně. Když jsme pověřeni tou službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. A je-li přesto naše evangelium nesrozumitelné, pak jen těm, kteří jdou k záhubě. Nevěří, neboť bůh tohoto světa je zaslepil, takže nevidí jasně světlo evangelia o božské slávě Krista, Božího obrazu. Vždyť přece nehlásáme sebe, ale (kážeme, že) Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: ‚Ať ze tmy zazáří světlo!‘, zazářil i v našem srdci, aby osvítil (lidi) poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři.

Pavel naráží na Ex 34,29-35, kde se vypráví o tom, že když Mojžíš přicházel ze setkání s Hospodinem, tak mu zářila tvář tak silně, že Izraelité ji nemohli snést, proto si Mojžíš zakrýval tvář rouškou. Před Hospodinem ji však odkládal. Rouška tedy zakrývá záři, jež vychází ze setkání s Bohem (při čtení Tóry), a brání tak vidění Boží tváře, totiž přijetí Krista. Ten, kdo stojí před Boží tváří zjevující se v Kristu, si nepotřebuje nasazovat roušku. Ježíšovi učedníci se na tuto záři-Krista (Boží obraz) mohou dívat a odrážet ji dál. Pavel se vymezuje vůči těm, kdo nechtějí přijmout evangelium, jemuž on ze všech sil slouží, a tak odráží i on sám záři (velebnost) Božího obrazu v Kristu.

Mt 5,20-26

Ježíš řekl svým učedníkům: "Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nezabiješ.' Kdo by zabil, propadne soudu. Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni. Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar. Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře."

Ježíš pokračuje ve svém výkladu Zákona, a to ve smyslu pochopení jeho nejvlastnějšího smyslu. Farizejové se soustředili zejména na dokonalé doslovné plnění ustanovení Zákona (jakýsi legalismus), Ježíš však klade na své následovníky nárok mnohem vyšší: nejen uspokojit literu Zákona, nýbrž aktivně předcházet situacím hříchu. Ježíš prohlubuje chápání Boží vůle, vyjádřené zákazem zabíjení: zabití/vražda jsou posledním článkem v řetězu špatného jednání – to začíná v srdci člověka. A tam je třeba změnit nastavení smýšlení vůči druhému člověku. Člověk má předcházet konfliktům a rozbrojům, smířit se se svým protivníkem, což je důležitější než přinést dar k oběti. Dobrý vztah mezi lidmi, to je pravá vůle Boží, to je pro Boha cennější než přinášený dar.

Boha ctí víc láska a přátelství mezi lidmi než účast na bohoslužbách. Ta má smysl a je opravdovým darem Bohu, jestliže člověk žije v míru a pokoji s druhými. Než vstoupí před Hospodina, měl by mít své srdce čisté, smířené a pokojné, aby mezi ním a Bohem nestála žádná překážka nesváru, nenávisti či nepoctivosti.