Úterý 29. 6. 2021 – slavnost sv. Petra a Pavla

Sk 12,1-11

Král Herodes začal zle zakročovat proti některým členům církevní obce. Janova bratra Jakuba dal popravit mečem. Když viděl, že se to židům líbí, dal zatknout také Petra. Byly právě velikonoce. Zmocnil se ho, dal ho zavřít do žaláře a hlídat od čtyřnásobné stráže vždycky po čtyřech vojácích. Měl v úmyslu, že ho po velikonocích dá popravit. Tak byl Petr hlídán ve vězení; církevní obec se však naléhavě za něho modlila k Bohu. V noci před tím dnem, kdy ho chtěl Herodes popravit, spal Petr mezi dvěma vojáky a byl spoután dvěma řetězy. I přede dveřmi stála stáž. Najednou se objevil anděl Páně a v kobce zazářilo světlo. Strčil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: „Rychle vstaň!“ Tu mu spadly řetězy z rukou. Pak mu anděl řekl: „Opásej se a obuj si opánky!“ Udělal to. Dále mu nařídil: „Přehoď si plášť a pojď za mnou!“ Šel tedy za ním ven, ale nevěděl, že je to skutečnost, co se dělo skrze anděla. Myslel, že má vidění. Přešli tak první i druhou stráž a došli k železné bráně, která vede do města. Ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli tedy ven a šli dál jednou ulicí. A hned nato anděl zmizel. V tom přišel Petr k sobě a řekl: „Teď vím jistě, že Pán poslal svého anděla a vytrhl mě z Herodových rukou a ze všeho, na co čeká židovský lid.“

Herodes Agrippa I., vnuk Heroda Velikého, byl posledním židovským králem (39/40-44 n. l.) na celém území tehdejšího Izraele. Byl to sice klasický helénistický panovník, vychovaný v Římě, ale ve svém království se snažil respektovat židovské zvyklosti. Aby si udržel přízeň vlivných židovských kruhů, vystupoval proti Ježíšovým následovníkům. Nechal popravit Jakuba Zebedeovce. Po něm měl následovat i Petr jakožto představitel nové skupiny. Bůh se však Petra ujímá a zachraňuje jej, protože s ním má ještě další plány.

Petr byl hlavním mluvčím oněch Dvanácti, které si Ježíš jako své nejbližší spolupracovníky a přátele vyvolil. On se má nadále podílet na konstituování církve, společenství, v němž je Ježíš svým Duchem přítomen. To ovšem neznamená, že ho nakonec násilná smrt mine, že bude ušetřen všeho. Ale v dané chvíli před ním stojí další úkoly. Celý příběh končí tím, že se Petr rozloučí s církevní obcí a odchází z Jeruzaléma, odchází působit misijně, nejspíš v Malé Asii, a do čela skupiny učedníků v Jeruzalémě je postaven Jakub, bratr Páně.

2 Tim 4,6-8.17-18

Milovaný! Já už mám prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod. Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli (lidé) ze všech národů. A (tak) jsem byl vysvobozen ze lví tlamy. Pán mě vysvobodí ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věčné věky! Amen.

Autor 2. listu Timotejovi koncipuje jakýsi shrnující odkaz Pavlova působení. Pavel nasadil celé své úsilí a celý svůj život na „propagování“ úcty k Bohu a posléze na hlásání evangelia, tedy na zvěstování Božího jednání skrze Ježíše Krista. A může si být jist Božím přijetím.

Kdo žije v naději a lásce, kdo se snaží o dobro, ten si může být jist Božím přijetím. Vždyť právě proto se stal v Ježíši Kristu člověkem. Aby měl každý k němu přístup.

Mt 16,13-19

Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože to ti nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“

Vyznání u Césareje Filipovy klade i nám otázku: „Za koho považuji já Syna člověka-Ježíše z Nazareta?“ Petrovi je přislíbena moc klíčů (proto je zobrazován s klíčem), tedy otevírání či zavírání přístupu do Božího království. Tato moc je dána v Matoušově evangeliu o dvě kapitoly dál i celé církvi. Ani zde nevystupuje Petr jako jednotlivec, nýbrž jako reprezentant skupiny učedníků. A nejde o moc rozhodovat o definitivním osudu člověka. Je to moc srovnatelná s pravomocí tehdejší učitelů Zákona. Vzniká nové společenství s novými pravidly a novými vztahy.

Každému z nás je do určité míry tato moc dána, protože záleží i na nás, zda lidé budou chtít vstoupit do společenství s Bohem nebo ne. Tato moc není privilegium, nýbrž zodpovědnost. A ta není malá. Tato zodpovědnost je naložena na Petra, ale i na celé společenství. Není to moc rozhodovat o životě člověka v plnosti či neživotě v zatracení, protože ta přísluší pouze Bohu, nýbrž zodpovědnost za otevření přístupu k Bohu pro všechny i zodpovědnost za členy církve, aby zůstali věrní.

lí 28. 6. 2021 – sv. Ireneje

Gn 18,16-33

Z Mamreovy doubravy se mužové vydali na cestu a dívali se dolů směrem k Sodomě. Abrahám šel s nimi, aby je doprovodil. Hospodin si řekl: „Mám skrýt před Abrahámem, co hodlám udělat? Z Abraháma povstane veliký a mocný národ, všechny národy země budou v něm požehnány. Ujal jsem se ho, aby poručil svým synům a svému rodu po sobě, aby zachovávali Hospodinovu cestu a konali spravedlnost a právo. Hospodin tak splní Abrahámovi, co mu slíbil.“ Hospodin tedy řekl: „Nářek na Sodomu a Gomoru je velký, jejich hřích je velmi těžký. Chci sestoupit a podívat se, zda doopravdy dělají všechno, co odpovídá stížnosti, která ke mně přichází, nebo ne. Chci to vědět!“ Ti mužové se vydali odtamtud na cestu a šli do Sodomy, zatímco Abrahám stále ještě stál před Hospodinem. Abrahám přistoupil a pravil: „Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je v městě padesát spravedlivých; chceš to místo zahubit a neodpustit kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm? Vzdal od sebe takovou myšlenku, že bys mohl takhle jednat: usmrtit spravedlivého spolu s viníkem. To by se vedlo spravedlivému stejně jako viníkovi. Vzdal od sebe takovou myšlenku! Copak by mohl soudce celé země nejednat spravedlivě?“ Hospodin řekl: „Najdu-li v Sodomě padesát spravedlivých v městě, odpustím kvůli nim celému tomu místu.“ Abrahám se ujal slova a řekl: „Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu, já, který jsem prach a popel. Snad bude scházet pět z padesáti, zahubíš kvůli těm pěti celé město?“ (Hospodin) odpověděl: „Nezahubím, jestliže jich tam najdu čtyřicet pět.“ (Abrahám) pokračoval v rozmluvě s ním: „Snad jich tam najdeš jen čtyřicet.“ Odpověděl: „Neudělám to kvůli čtyřiceti.“ (Abrahám) řekl: „Nechť se můj Pán nezlobí a dovolí mně mluvit: Snad se jich tam najde jen třicet.“ Odpověděl: „Neudělám to, najdu-li jich třicet.“ (Abrahám) řekl: „Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu. Snad se jich tam najde dvacet.“ Odpověděl: „Nezahubím kvůli dvaceti.“ (Abrahám) řekl: „Nechť se nezlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad se jich tam najde jen deset.“ Pravil: „Nezahubím kvůli deseti.“ Hospodin odešel, když přestal mluvit s Abrahámem, a Abrahám se vrátil domů.

Tuhle pasáž s trhoveckým Abrahámem mám moc ráda. Je to jak na orientálním bazaru. Abrahám je skvělý vyjednávač, dokáže smlouvat a smlouvat. Hospodin s ním má nejen trpělivost, ale evidentně mu na něm záleží. Bohužel Abrahámova snaha vyjde naprázdno. Není to však jeho vina. Bůh má zájem o záchranu člověka, ale chce také, aby na záchraně druhých měl zájem i člověk. Proto dopřává Abrahámovi prostor pro vyjednávání.

Mt 8,18-22

Když Ježíš uviděl kolem sebe velké zástupy, rozkázal odplout na druhý břeh. Tu přišel jeden učitel Zákona a řekl mu: „Mistře, půjdu za tebou všude, kam půjdeš!“ Ježíš mu (však) odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil.“ A jiný, jeden z jeho učedníků, mu řekl: „Pane, dovol mi, abych napřed šel a pochoval svého otce.“ Ale Ježíš mu odpověděl: „Pojď za mnou a nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé.“

Být povolán Ježíšem a rozhodnout se jej následovat může znamenat opustit obvyklý způsob života, vzdát svých zvyků a dát se na cestu, o níž člověk neví, jak se bude odvíjet dál. Ne každý je na to připraven, slova a dobrá vůle leckdy nestačí. Rozhodnout se pro následování je životní volbou. Její naplnění má různé podoby, nejde jen o zasvěcený život, kněžství, ale o nejrůznější podoby angažovanosti ve stopách Ježíšových.