Středa 7. 7. 2021 – 14. týden v mezidobí
Gn 41,55-57; 42,5-7a.17-24a
Po celé egyptské zemi byl hlad a lid křičel k faraónovi o chléb. Farao řekl všem Egypťanům: „Jděte k Josefovi; co on řekne, udělejte!“ Když byl po celé zemi hlad, otevřel Josef všechny sýpky a prodával obilí Egypťanům, protože se hlad v Egyptě vzmáhal. Také ze všech zemí přicházeli do Egypta nakoupit obilí k Josefovi, neboť hlad tvrdě doléhal na celý svět. Mezi těmi, kdo přicházeli nakoupit obilí, byli také Izraelovi synové, neboť hlad byl i v zemi Kanaán. Josef, který byl vladařem v zemi, prodával obilí každému národu země. Josefovi bratři přišli a poklonili se mu tváří až k zemi. Josef, jak spatřil své bratry, poznal je, ale sám se jim poznat nedal. Dal je na tři dny zavřít do žaláře. Třetího dne jim Josef řekl: „Toto uděláte, chcete-li zůstat naživu, neboť já se bojím Boha: Jste-li upřímní, jeden z vás bratří zůstane v žaláři, a vy ostatní jděte a doneste obilí, aby vaše rodiny nehladověly. Potom ke mně přivedete svého nejmladšího bratra, a tak se vaše výpovědi osvědčí jako pravdivé a nezemřete.“ Tak to udělali. Tu si navzájem řekli: „Provinili jsme se na svém bratru. Viděli jsme jeho úzkost, když nás prosil o smilování, ale nechtěli jsme slyšet. Proto na nás přišlo toto soužení.“ Ruben jim odpověděl: „Neříkal jsem vám: Neubližujte chlapci! – ale nechtěli jste slyšet. Teď se vymáhá jeho krev!“ Nevěděli, že Josef jim rozumí, neboť byl mezi nimi tlumočník. Josef se od nich vzdálil a plakal.
Josef byl jedním ze synů Jákobových, a protože byl synem milované Ráchel (druhým byl Benjamín, při jehož porodu zemřela) a měl zvláštní dary, tak ho otec upřednostňoval. To se bratřím příliš nelíbilo, tak se rozhodli Josefa zbavit, prodali ho jako otroka karavaně do Egypta. V Egyptě se Josef díky svým pozoruhodným schopnostem stal po různých útrapách významným úředníkem na faraonově dvoře, prakticky nejvýznamnějším správcem majetku, protože svým moudrým jednáním zachránil Egypt, ale i další národy před hladem. I Josefovi bratři byli nuceni se vydat do Egypta za potravou. Netušili, že je Josef poznal. Vystavil je zkoušce, která je vedla k lítosti a kajícímu přiznání špatnosti, které se vůči Josefovi dopustili. To bylo i na Josefa příliš, byl dojat.
Boží mlýny melou pomalu, ale jistě, a i když se to nezdá, tak špatné jednání se nakonec člověku vymstí. Leckdy to trvá dlouho, ale dobro nakonec zvítězí a prosadí se.
Mt 10,1-7
Ježíš si zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. Jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: první Šimon, zvaný Petr, a jeho bratr Ondřej, Jakub, (syn) Zebedeův, a jeho bratr Jan, Filip a Bartoloměj, Tomáš a celník Matouš, Jakub, (syn) Alfeův, a Tadeáš, Šimon Kananejský a Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil. Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: „Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: `Přiblížilo se nebeské království.'“
Ježíš si nenechává svou moc pro sebe, ale dělí se o ni s učedníky, které si vyvolil. Posílá je napřed ve směru svého pozemského působení především k Židům, k izraelskému vyvolenému lidu. Ježíš vybavuje své učedníky mocí uzdravovat a úkolem hlásat Boží království. To jsou dvě věci, které jdou ruku v ruce. Lidé uvěří, že Boží království se blíží, když ho nějakým způsobem zakusí skrze hlasatele. Byť to tak nevypadá, i nás Ježíš pověřuje hlásat království a dává nám k tomu podíl na své moci, především moci lásky. Málokdo z nás je vybaven charismatem zázračného uzdravování, ale všichni můžeme vnášet do společnosti, do prostředí kolem sebe radost a naději a tak je pomoci uzdravovat z frustrace, nihilismu, skepse.
