Úterý 3. 8. 2021 – 18. týden v mezidobí

Nm 12,1-13

Maria a Árón pomlouvali Mojžíše kvůli kušanské ženě, kterou si vzal; oženil se totiž s ženou kušanskou. Řekli také: „Copak jenom k Mojžíšovi mluvil Hospodin? Což nemluvil i k nám?“ Hospodin to slyšel. Mojžíš byl velmi pokorný, pokornější než všichni lidé na zemi. Hospodin hned řekl Mojžíšovi, Árónovi a Marii: „Vyjděte vy tři do stánku schůzky!“ Všichni tři vyšli. Hospodin sestoupil v oblakovém sloupu, stanul u vchodu do stánku a zavolal Áróna a Marii. Když oba dva přistoupili, řekl: „Slyšte má slova: Jestliže je u vás prorok, já Hospodin se mu zjevuji ve vidění a mluvím k němu ve snu. Tak tomu není s mým služebníkem Mojžíšem, on má mou důvěru v celém mém domě. Tváří v tvář s ním mluvím, jasně a ne v hádankách; patří na Hospodinovu podobu. Proč jste se odvážili mého služebníka Mojžíše pomlouvat?“ A odešel naplněn hněvem na ně. Oblak ustoupil ze stanu, a hle – Maria je malomocná jako sníh. Árón se obrátil k Marii, a vidí, že je malomocná. Řekl Mojžíšovi: „Pane můj, zapřísahám tě, nedej nám pykat za hřích, který jsme v pošetilosti spáchali. Ať Maria není jako mrtvý plod, jehož maso je napolo shnilé, když vychází z mateřského lůna!“ Mojžíš vzýval Hospodina: „Bože, prosím tě, navrať jí zdraví!“

Závist je záludná vlastnost, která nutí člověka, pokud se jí nechá ovládat, aby snižoval zdar druhého, a to pod jakoukoliv záminkou. Áron a Miriam se nechají strhnout k jednání, jež je vedeno závistí. Hospodin však jejich úmysly odhalí a Mojžíše plně rehabilituje. Pro současného čtenáře je těžko přijatelné, že potrestána je jen Maria, nikoliv Áron, což prostě odráží dobový pohled na ženu a úctu ke (vele)kněžskému postavení, zosobněnému Áronem. Nakonec to však díky Mojžíšovi dobře dopadne a Miriam se uzdraví. Mojžíš se nenechá strhnout touhou po odplatě – tím dokazuje svou pokoru a velkorysost.

Kritika Mojžíšova manželství odráží problematiku manželství židovských mužů s pohankami, jak se postupně prosazovala, zejména pak v období po návratu z babylonského exilu. Ve skutečnosti v biblickém vyprávění není řešen primárně tento problém, nýbrž postavení Mojžíšovo. Mojžíš stojí nad všemi proroky, protože s ním Bůh hovořil tváří v tvář, jako s přítelem. Proto také Mojžíšova přímluvná modlitba-prosba má uzdravující sílu.

Mt 14,22-36

Když Ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám. Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho (učedníci) uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet. Ježíš však na ně hned promluvil: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“ Petr mu odpověděl: „Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.“ A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však silný vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi pochyboval?“ Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: „Jsi opravdu Boží syn.“ Přeplavili se na druhý břeh a přistáli u Genezareta. Jakmile ho tamější lidé poznali, rozeslali o tom zprávu do celého okolí. Přinášeli mu všechny nemocné a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň střapce jeho šatů. A všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.

Matoušovo evangelium přidává k příběhu s Ježíšem kráčejícím po moři historku s Petrem, kterou ostatní evangelia neznají. Petr se rozhodne být jako Ježíš a také kráčet po vodě. Pokud drží linii následování, daří se mu jít ve stopách Ježíšových. Ale brzy se nechá vyvést z míry, protože následovat Ježíše neznamená pohodičku, zázraky a divy, nýbrž odolávat nepohodě. Petr se málem utopil, ale včas si vzpomněl, že na jeho cestě je Ježíš přítomen. A ten ho utopit nenechá. A skutečně Ježíš k němu vztahuje ruku a vytahuje ho z hlubin. Vytahuje jej nejen z vodní hlubiny, nýbrž i z hlubin jeho strachu a pochybností.

Petr byl sice poněkud hrr, ale na druhé straně měl odvahu vykročit a pak také zažít, že Ježíš zachraňuje, že jej Ježíš nenechá padnout, když ho prosí o záchranu. A hned po přistání Ježíš ukazuje, že je skutečně dárcem plnosti života.