Středa 18. 8. 2021 – 20. týden v mezidobí

Sd 9,6-15

Všichni měšťané ze Sichemu a celý Bet Millo se shromáždili. Šli a u posvátného dubu v Sichemu prohlásili Abimelecha králem. Když to oznámili Jotamovi, šel a postavil se na vrcholu hory Garizim a nahlas na ně křičel: „Slyšte mě, měšťané Sichemu, aby Bůh slyšel i vás! Šly stromy pomazat nad sebou krále: Řekly olivě: ‚Kraluj nad námi!‘ Oliva jim odpověděla: ‚Mám opustit svůj olej, kterým se uctívají bozi i lidé, a kývat se nad stromy?‘ Stromy řekly fíkovníku: ‚Pojď a kraluj nad námi!‘ Fíkovník jim odpověděl: ‚Mám opustit svou sladkost a své výtečné ovoce a kývat se nad stromy?‘ Stromy řekly révě: ‚Pojď a kraluj nad námi!‘ Réva jim odpověděla: ‚Mám opustit svůj mošt, který obveseluje bohy i lidi, a kývat se nad stromy?‘ Všechny stromy pak řekly bodláku: ‚Pojď a kraluj nad námi!‘ Bodlák odpověděl stromům: ‚Jestliže vskutku chcete pomazat mě nad sebou za krále, pojďte a hledejte útočiště v mém stínu; jestliže ne, vyšlehne z bodláku oheň a stráví libanonské cedry.‘“

Jotam, jediný přeživší syn Gedeonův kromě Abímelecha (Gedeon měl mnoho žen a s nimi 70 synů a ještě Abímelecha z konkubíny v Sichemu, ten však těch 70 nevlastních bratří nechal povraždit a zachránil se právě jen Jotam) se postavil proti Abímelechovu úsilí stát se králem. Vypráví proto sichemským obyvatelům bajku o nesmyslnosti takového počinu. Všechny plodné stromy odmítají takovou nabídku, protože mají své důležité poslání, svou plodnost. Nakonec zůstane pouze bodlák, který je sice ochoten, ale zároveň varuje ostatní před takovým nesmyslem. Ostatní stromy není s to ochránit, ale má moc je zničit. Abímelech se králem stal, ale nakonec se vše obrátilo proti němu, byl zabit, ale i sichemští občané na svou naivitu, mocichtivost a hloupost doplatili.

Zlo sice dočasně možná vítězí, ale nakonec se obrátí proti svému strůjci. Někdy to trvá dlouho, ale nakonec to tak dopadne. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

Mt 20,1-16

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: ‚Jděte i vy na (mou) vinici a dám vám, co bude spravedlivé.‘ A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak. Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: ‚Co tu celý den nečinně stojíte?‘ Odpověděli mu: ‚Nikdo nás nenajal.‘ Řekl jim: ‚Jděte i vy na (mou) vinici!‘ Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.‘ Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru. Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: ‚Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.‘ On však jednomu z nich odpověděl: `Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat, co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?' Tak budou poslední prvními a první posledními.“

Známé podobenství, o němž většina lidí ví, co si má myslet. Samozřejmě, že svět takto jednoduše nemůže fungovat, pokud jde o ekonomiku.

Je však užitečné si uvědomit, jak je člověku, který z nějakých důvodů nemůže dělat, co by chtěl, nemůže sehnat práci a ostatní se na něj dívají jako na někoho neschopného. Moci pracovat nebo se podílet na nějaké činnosti, být užitečný, být „zařazen“ je obrovská výhoda. Ježíš poukazuje svým podobenstvím na to, že Bůh si cení každého člověka bez ohledu na jeho výkon, protože ten je výsledkem souhry mnoha faktorů. Záleží mu na ochotě člověka jít pracovat, angažovat se. I my se můžeme občas cítit ukřivděni, že náš výkon a naše nasazení nejsou dostatečně ohodnoceny ve srovnání s jinými, kteří se podle našeho náhledu namáhali mnohem méně, ale je to zavádějící perspektiva.

Tohle podobenství se podle mého názoru hodně podobá podobenství o tzv. marnotratném synu z Lukášova evangelia. I ten starší bratr se cítí podobně jako dělníci první hodiny. Hlavní problém je v tom srovnávání a pak v nedostatečném docenění toho, že máme své místo, jsme zařazeni, počítá se s námi.