Čtvrtek 19. 8. 2021 – 20. týden v mezidobí

Sd 11,29-39a

Hospodinův duch spočinul na Jiftáchovi. Prošel Gileadem a Manassem, přišel do Mispy v Gileadu a z Mispy v Gileadu táhl proti Ammonitům. Jiftách se zavázal Hospodinu slibem: „Dáš-li mi Ammonity do moci, pak ten, kdo mi vyjde naproti z dveří mého domu, až se budu bez pohromy vracet od Ammonitů, bude patřit Hospodinu a budu ho obětovat jako celopal.“ Jiftách vytáhl do boje proti Ammonitům a Hospodin mu je dal do moci. Připravil jim velmi těžkou porážku od Aroeru až k Minnitu a Abel Keramim, (dobyl) dvacet měst. Ammonité byli před Izraelity pokořeni. Když přicházel Jiftách do Mispy ke svému domu, hle – jeho dcera mu vyšla naproti s bubínky a s tancem. Měl jenom tu jedinou, kromě ní neměl syna ani dceru. Jak ji uviděl, roztrhl svůj šat a zvolal: „Běda, má dcero! Srazilas mě do prachu, uvalila jsi na mě neštěstí! Vlastními ústy jsem se zavázal Hospodinu a nemohu to odvolat.“ Ona mu odpověděla: „Otče! Když ses vlastními ústy zavázal Hospodinu, učiň mi podle toho, co vyřkla tvá ústa, za to, že ti Hospodin popřál, aby ses pomstil nad svými nepřáteli, nad Ammonity.“ Požádala pak svého otce: „Popřej mi toto: Nech mě dva měsíce. Půjdu na hory oplakávat se svými družkami své mládí.“ On jí řekl: „Jdi!“ Propustil ji na dva měsíce. A ona se svými družkami odešla, aby na horách oplakávala své mládí. Po dvou měsících se vrátila k otci a on na ní splnil slib, který učinil.

Tento text mám vyloženě nerada a moc nechápu, proč je zařazen mezi liturgická čtení. Podle mého z něho plyne poučení, že člověk nemá lehkovážně nabízet Hospodinu něco, co není v jeho moci. Slib Hospodinu je třeba plnit, není to lehkovážná záležitost.

Text odráží náboženskou situaci starého Izraele, který se teprve postupně dopracovával k odmítání lidských obětí, jak to ukazuje příběh s obětováním Izáka. Proti lidským obětem vystupovali proroci i kniha Deuteronomium, neboť to byla běžná praxe v pohanských kultech. Bůh nepotřebuje žádné oběti – ani lidské, ani zvířecí, ani jiné. Nelze ho uplatit. Jediné, co Bůh žádá, je upřímný vztah, odpověď na svou lásku.

Mt 22,1-14

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš znovu mluvil (k velekněžím a starším lidu) v podobenstvích: „Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít. Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: ‚Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!‘ Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho služebníky, ztýrali je a zabili. Krále to rozhněvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.‘ Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí.

Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?‘ On se nezmohl na slovo. Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.‘ Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených!“

Pravděpodobně šlo původně o dvě podobenství: a to druhé je jakýmsi varováním před lehkovážným spoléháním na Boží velkorysost. Nebeské království je otevřeno všem lidem, záleží na tom, jak se k jeho nabídce člověk postaví. Boží nabídka je cosi velkorysého a zdarma daného, na druhé straně to není něco, co lze jen tak pominout. Když člověk vyslyší onu nabídku, pak z toho pro něj plynou i určité nároky. Je třeba se chovat žít, jednat ve shodě s „pravidly“ Božího království. Jinak se člověk může ocitnout opět mimo.