Sobota 11. 9. 2021 – 23. týden v mezidobí
1 Tim 1,15-17
Na tuto nauku je spolehnutí a zaslouží si, aby se jí naprosto věřilo: Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já mezi ně patřím na prvním místě. Ale právě proto jsem došel milosrdenství, aby tím Ježíš Kristus na mně jako na prvním ukázal celou svoji shovívavost; já jsem měl být příkladem pro ty, kdo v něho v budoucnosti uvěří, (a tak dosáhnou) věčného života. Králi věků, Bohu nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému buď čest a sláva na věčné věky. Amen.
Autor pokračuje ve vykreslování Pavla a milosti, které se mu dostalo. Pavel tu je představen jako jakýsi prototyp člověka (křesťana), který vděčí Bohu za milost víry. Za tuto milost je třeba děkovat, je třeba si víry jako daru milosti vážit, protože není ničím samozřejmým.
Lk 6,43-49
Ježíš řekl svým učedníkům: „Není dobrý strom, který dává špatné ovoce, ani zase špatný strom, který dává dobré ovoce. Každý strom se pozná po vlastním ovoci. Z trní nesbírají fíky ani z bodláčí nesklízejí hrozny. Dobrý člověk vydává z dobré pokladnice svého srdce dobro, ale zlý ze zlého vydává zlo. Jeho ústa mluví to, čím (přetéká) srdce. Proč mě oslovujete `Pane, Pane', když neděláte, co říkám? Ukážu vám, komu se podobá každý, kdo ke mně přichází a moje slova slyší a podle nich jedná. Je jako člověk, který stavěl dům: kopal do hloubky a položil základy na skálu. Když přišla povodeň a příval narazil na ten dům, nemohl jím otřást, protože byl dobře vystavěn. Kdo je však slyšel, a (podle nich) nejednal, podobá se člověku, který vystavěl dům na zemi bez základů; když na něj narazil příval, hned se zřítil – a zkáza toho domu byla úplná.“
Jde o další sérii Ježíšových výroků, která se vztahuje k jednotě slov a činů. Život v pravdě, v následování Ježíše znamená rozhodnutí pro poctivý život, pro nezneužívání důvěry druhých, pro odvahu být sám sebou – se svými silnými i slabými stránkami. V současné době, zaměřené (ostatně podobně jako ve starověku) na image, na zdání, slávu a věhlas, jsou tato Ježíšova slova víc než aktuální. Platí pro každého jednotlivce i pro celou církev (v malém i velkém) i každou jinou instituci.
