Pondělí 13. 9.2021 – 24- týden v mezidobí, sv. Jan Zlatoústý

1 Tim 2,1-8

První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a (došli) k poznání pravdy. Je totiž (jenom) jediný Bůh a (jenom) jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola – to mluvím pravdu a nelžu – za učitele víry a pravdy mezi pohany. Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru.

Církev je povolána k tomu, aby se modlila za všechny lidi, za politiky i ostatní vlivné osobnosti. Jejím úkolem tedy je nést starost o tento svět a podílet se tak na Boží vůli ve vztahu k tomuto světu. Cílem je pracovat pro tento svět, pro společnost, jejíž je i církev součástí, aby každý člověk mohl dospět k Bohu. Nesmí se přitom zpronevěřit základu, na němž stojí – Ježíši Kristu, ale zároveň musí být schopná s tímto světem komunikovat a brát jeho starosti i osud za své.

Lk 7,1-10

Když Ježíš domluvil ke svým posluchačům, přišel do Kafarnaa. Jeden setník tam měl služebníka, na němž mu velmi záleželo; ten však byl nemocný a umíral. Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a služebníka mu uzdravil. Starší přišli k Ježíšovi a horlivě se přimlouvali: „Je toho hoden, abys mu vyhověl, protože má náš národ rád a vystavěl nám synagogu.“ Ježíš šel s nimi. Když už byl nedaleko od toho domu, poslal k němu setník přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se! Neboť si nezasloužím, abys vešel do mého domu; proto jsem si ani netroufal přijít k tobě osobně. Ale řekni slovo, a můj služebník bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk podřízený, ale mám pod sebou vojáky; řeknu jednomu `jdi', a jde, a jinému `přijď', a přijde, a svému služebníkovi `udělej to', a udělá to.“ Když to Ježíš uslyšel, podivil se mu; obrátil se k zástupu, který ho následoval, a prohlásil: „Říkám vám: Ani v izraelském (národě) jsem nenašel takovou víru!“ Když se pak poslové vrátili do domu, shledali, že ten služebník je zdráv.

Ježíš uzdravuje na dálku služebníka pohanského vojáka, vlastně okupanta. A ještě jej dává za vzor svým soukmenovcům. Setník – na rozdíl od Ježíšových spoluobčanů – chová k Ježíšovi úctu a důvěru. Je si vědom příkopu mezi ním, pohanem, a Ježíšem, příslušníkem vyvoleného národa. Nejspíš to byl dobrý člověk, když mu záleželo na osudu jeho služebníka. Ježíš zcela akceptuje jeho prosbu i způsob, jakým se tento setník na něj obrací. Ukazuje, že je pro všechny, kdo se na něj obracejí s nadějí. To je výzva i pro církev: nestavět překážky a podmínky, nýbrž přijmout člověka tam, kde je, a přijmout jej takového, jaký je.