Čtvrtek 30. 9. 2021 – sv. Jeroným
Neh 8,1-4a.5-6.7b-12
Všechen lid do jednoho se shromáždil na prostranství před Vodní bránou a vyzvali znalce Písma Ezdráše, aby přinesl knihu Mojžíšova zákona, který Hospodin přikázal Izraeli. Kněz Ezdráš přinesl Zákon před shromážděné muže i ženy a všechny, kdo byli schopni rozumět. Bylo to prvního dne sedmého měsíce. Četl z něho na prostranství před Vodní bránou od svítání do poledne před muži a ženami a přede všemi, kdo byli schopni rozumět. Všichni poslouchali knihu Zákona s napětím. Ezdráš, znalec Písma, stál na dřevěném výstupku, který pro ten účel zhotovili. Otevřel knihu před očima všeho lidu – stál totiž výše než všichni lidé – a když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš velebil Hospodina, velikého Boha, a všechen lid odpověděl se zdviženýma rukama: „Amen, amen!“ Vrhli se na kolena a klaněli se Hospodinu až k zemi. Lid stál na místě a levité mu vysvětlovali Zákon. Četlo se v knize Božího zákona, překládali a vykládali ho, a tak pochopili, co se četlo. Místodržitel Nehemiáš a znalec Písma a kněz Ezdráš i levité, kteří poučovali lid, řekli všemu lidu: „Dnešní den je zasvěcen Hospodinu, vašemu Bohu, nebuďte smutní a neplačte!“ Všechen lid totiž plakal, když slyšeli slova Zákona. (Ezdráš) jim řekl: „Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte výslužky těm, kteří si nemohli nic připravit, neboť tento den je zasvěcen našemu Pánu. Nebuďte zarmoucení, neboť radost z Hospodina je vaše síla!“ Také levité uklidňovali všechen lid: „Utište se! Dnešní den je svatý. Nebuďte zarmoucení!“ A všechen lid se rozešel, aby jedli a pili a posílali výslužky; uspořádali velmi radostnou slavnost, protože pochopili slova, která jim byla hlásána.
Po návratu z babylonského exilu a po zbudování Chrámu, což vše dohromady trvalo desítky let, dochází na plnou obnovu života ve shodě se Zákonem. Na vyvýšeném místě (bima) předčítá zákoník Ezdráš Zákon. Tak se to děje dodnes v synagoze. Lidé jsou ohromeni tím, co slyší. Se slovy Zákona konfrontují svůj život, což je vede k hluboké pokoře. Najednou si uvědomují velikost svého Boha a nároků, které jsou na ně jako vyvolený lid kladeny, a to díky tomu, co slyší, i výkladu, kterého se jim dostává. Nemají však propadat smutku a beznaději, naopak se mají radovat a hodovat, protože se jim dostalo daru Zákona, daru pochopení Boží vůle. Zákon není primárně knihou předpisů, nýbrž darem Božího vyvolení. Dodržování předpisů je jen prostředkem, jak toto vyvolení uchovávat a předávat.
Lk 10,1-12
Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: `Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: `Přiblížilo se k vám Boží království!' Když přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: `I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme. To si však pamatujte: Přiblížilo se Boží království!' Říkám vám: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu.“
Ježíš se neomezuje jen na svých Dvanáct, své charisma a poslání chce sdílet s dalšími. I další učedníky vysílá, aby byli nositeli zvěsti o Božím království a v síle této zvěsti přinášeli pokoj a uzdravení, plnost života. Ježíš dobře ví, že hlásat tuto nabídku bude narážet na nepochopení a odpor, jakkoliv to je protismyslné. Učedníci přicházejí s nabídkou životní síly, s mocí uzdravení lidských životů, a přece to leckomu není vhod. Podobné je to i s dnešní nabídkou papeže Františka.
