Úterý 5. 10. 2021 – 27. týden v mezidobí

Jon 3,1-10

Hospodin oslovil Jonáše podruhé: „Vstaň, jdi do velikého města Ninive a měj tam kázání, které ti ukládám.“ Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: „Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno!“ Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se do žínic, velcí i malí. Zpráva o tom se dostala až k ninivskému králi. Vstal ze svého trůnu, odhodil svůj háv, oblékl se do žínice a sedl si do popela. Dal provolat: „V Ninive, z rozkazu krále a jeho velmožů: Lidé ani dobytek, skot ani brav, nesmějí nic jíst, nesmějí se pást ani pít vodu. Obléknou se do žínic, lidé i dobytek, úpěnlivě budou prosit Boha; každý ať změní své hříšné chování a odvrátí se od nepravosti, která mu lpí na rukou. Snad se Bůh obrátí a smiluje, snad upustí od svého hrozného hněvu, a my nezahyneme.“ Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil.

Jonáš Božím řízením nakonec do Ninive dorazí a dojde na jeho neblahou tuchu: jeho kázání je úspěšné, Ninivané respektují výzvu k obrácení a změní svůj způsob života. Hospodin dosáhl svého cíle, nemusí naplnit svou hrozbu a město zničit. Bůh si přeje dobro vždy a všude, není limitován lidskými náboženskými představami a naukami.

Lk 10,38-42

Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena jménem Marta. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano, jen jedno je třeba. Marie si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo nevezme.“

Tento text je schopen vyvolávat značné emoce, zejména u žen, na jejichž bedrech spočívá starost o domácnost. Podle mého názoru Ježíš Martu nekárá, nýbrž jí nabízí odvahu, aby dala průchod své touze a nechala na chvíli plavat starosti o domácnost. Ježíš totiž o Martu stojí. I my leckdy ve starosti o blaho hosta přehlížíme to, že on přichází kvůli nám a ne primárně kvůli jídlu a pití. On chce nás, naši pozornost, tak jako chtěl Ježíš mít u sebe i Martu.