Středa 27. 10. 2021 – 30. týden v mezidobí

Řím 8,26-30

Bratři! Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a (Bůh), který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí. Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.

Tento text přispěl k tzv. tezi o předurčení, ale Pavlovi nešlo o to, aby určoval nějaký počet vyvolených a všechny další odsunul k zatracení. Pavlovi šlo o zdůraznění velikosti daru víry těch, kdo uvěřili v Krista. Spíše je důležité si všimnout dalších výroků. Duch sv. je důležitým aktérem lidské modlitby. Je to Duch, kdo lidskou modlitbu naplňuje a činí účinnou. Ten, kdo miluje Boha, je povolán a roste v dobru. 

Lk 13,22-30

Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma. Někdo se ho zeptal: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ Řekl jim na to: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: `Pane, otevři nám!', odpoví vám: `Neznám vás, odkud jste.' Tu začnete říkat: `(Vždyť) jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích!' Ale on vám odpoví: `Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!' Tam bude pláč a skřípění zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království. Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními.“

I Ježíš se vyjadřuje k otázce vyvolených ke spáse. To však není dáno rozhodnutím Božím (ten žádný počet neurčuje), ale lidským rozhodnutím, totiž způsobem života. Nerozhoduje ani to, zda člověk formálně náležel ke Kristu (do církve), nýbrž skutečně to, zda žil poctivě svůj život, což symbolizuje úzká brána. Ti, kdo si ze svého přináležení ke Kristu, učinili dobrý byznys, budou odmítnuti. Ti do Božího království nejspíš nevejdou, protože svou „znalost“ Krista zneužili jen ke svému prospěchu. Bůh se nedá oklamat líbivým slovy a velkohubými gesty. Proto leckteří první budou posledními a poslední prvními.