Pondělí 8. 11. 2021 – 32. týden v mezidobí

Mdr 1,1-7

Milujte spravedlnost, vládcové země, správně smýšlejte o Pánu a hledejte ho upřímným srdcem. Těm, kdo ho nepokoušejí, dává se nalézt, zjevuje se těm, kdo v něho věří. Zvrácené myšlenky však od Boha oddělují, všemohoucnost se neprojevuje na výzvy pošetilců. Do zlovolné duše nevchází moudrost, nesídlí v těle oddaném hříchu. Svatý duch kázně utíká před lstí, uniká nerozvážným myšlenkám, odchází, když se blíží nepravost. Vždyť moudrost je duch, který miluje lidi, ale nenechá bez trestu tupitele, který se provinil slovy, protože Bůh je svědkem jeho ledví, pravdivým pozorovatelem jeho srdce a posluchačem jeho řečí. Duch Páně naplňuje svět a ten, který vše obsahuje, ví o všem, co se mluví.

Personifikovaná moudrost mluví k vládcům, politikům tehdejšího světa. Politici mají usilovat o spravedlnost, čisté úmysly, nezaujatost, protože jen tehdy mohou jednat moudře. Moudrost, resp. Boží duch, chce vést lidi k dobru, ke snaze o prospěch celého společenství. Jenže k moudrosti dospějí opravdu jen poctiví lidé.

Lk 17,1-6

Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda tomu, od koho pocházejí! Bylo by pro něho lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných. Dejte si pozor! Když tvůj bratr zhřeší, domluv mu, a bude-li toho litovat, odpusť mu! A když se proti tobě prohřeší sedmkrát za den a sedmkrát se na tebe obrátí a řekne: `Je mi to líto', odpusť mu!“ Apoštolové prosili Pána: „Dej nám více víry!“ Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: `Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!', poslechla by vás.“

Tento text obsahuje několik poučení k různým situacím. Ježíš realisticky konstatuje, že pohoršení jsou bohužel součástí života společenství. Ovšem ti aktéři, kteří jsou zdroji pohoršení, by si měli uvědomit, jakou mají zodpovědnost. Nejde jen o ně samotné, ale o celé společenství a jeho budoucnost. Druhé poučení je výzva k velkorysosti a odpuštění. Je na místě upozornit druhého na chybu či špatné jednání, ale zároveň je třeba být připraven k odpuštění. Třetí poučení se týká víry. Apoštolové žádají více víry, ale víra není zboží, které lze rozdávat. Ježíš prosbu apoštolů o více víry odmítá, protože zdroj víry musejí najít sami v sobě. Nejde o show víry, nýbrž o povzbuzení k pevnosti víry. Není třeba přesazovat moruši do moře, ale třeba věřit v pravdivost Ježíšova evangelia.