Pátek 12. 11. 2021 – 32. týden v mezidobí, sv. Josafata
Mdr 13,1-9
Od přirozenosti byli zajisté pošetilí všichni lidé, kteří neměli znalost Boha a z toho, co viděli dobrého, nemohli poznat toho, kdo je, ani při pohledu na díla nepoznali umělce, ale pokládali oheň nebo vítr nebo hbitý vzduch nebo okruh hvězd nebo mohutnou vodu nebo nebeská světla za bohy, vládce světa. Jestliže uchváceni jejich krásou je považovali za bohy, měli poznat, oč je krásnější jejich Pán, vždyť je stvořil sám původce krásy. Jestliže žasli nad jejich silou a působením, měli z toho pochopit, oč je silnější jejich tvůrce. Neboť z velikosti a krásy tvorstva srovnáním lze poznat jejich stvořitele. Avšak ti zasluhují jen malou výtku, vždyť snad jenom bloudí, když hledají Boha v touze ho najít. Vždyť se obírají jeho činy a snaží se je proniknout, ale dávají se strhnout zdáním, protože už to, co vidí, je krásné. Avšak ani ti nejsou bez omluvy. Přece když mohli tolik poznat, že dovedli prozkoumat svět, jak to, že přitom tím spíše nenašli jeho Pána?
Autor knihy Moudrosti formuluje jednu ze základních tezí přirozeného poznání existence Boha, a to jeho poznání na základě přírody. Nejde mu však o filozofický problém, nýbrž o polemiku s uctíváním přírodních jevů jakožto božstev. Jestliže je člověk schopen se obdivovat kráse stvoření, pak by to v něm nutně mělo vyvolávat otázku po původu této krásy a rozumovou úvahu dospět ke stvořiteli-Stvořiteli. Dnes víme, že tak jednoduché to není. Nicméně když víme, že Bůh je, tím více můžeme obdivoat s vděčností krásu, kterou můžeme vidět, a dobro, které můžeme zakoušet.
Lk 17,26-37
Ježíš řekl svým učedníkům: „Jako bylo v době Noemově, tak tomu bude v době Syna člověka: jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy a přišla potopa a zahubila všechny. Podobně se stalo v době Lotově: jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli; ale ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, z nebe spadl oheň a síra a zahubilo to všechny. Právě tak to bude v den, kdy se zjeví Syn člověka. Kdo bude v ten den na střeše a své věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal, a stejně tak, kdo bude na poli, ať se nevrací nazpět! Pamatujte na Lotovu ženu! Kdo si bude hledět život zachránit, ztratí ho, a kdo by ho ztratil, zachová ho. Říkám vám: Té noci budou dva na jednom lůžku: jeden bude vzat, druhý ponechán. Dvě ženy budou spolu mlít obilí: jedna bude vzata, druhá ponechána.“ Zeptali se ho: „Kde, Pane?“ Odpověděl jim: „Kde bude tělo, tam se slétnou i supi.“
Ježíš varuje své posluchače, aby nespoléhali na poklidné časy, nýbrž byli připraveni, protože příchod Syna a člověka a soud nad světem nelze předpovědět. Ježíš mluví o konci času, o momentu završení ději světa, který nastane nečekaně – stejně jako potopa nebo zánik Sodomy. Je třeba žít připraveně, protože člověk nikdy neví, kdy nastane chvíle jeho odchodu z tohoto světa. Žít připraveně neznamená žít ve strachu – ony dva příklady mluví o tom, že lidé žili úplně běžně svými starostmi, než nastala katastrofa (kterou navíc svým špatným jednáním vyvolali) – jejich problém byl v tom, že si nepřipouštěli, že něco není v pořádku, nikoliv v tom, že žili normální život.
Zakoušíme teď, jak moc taková varování platí: pokud nezměníme, každý jednotlivě i jako celek, svůj vztah ke světu, který nás obklopuje, hrozí nám, že nás to (nebo naše potomky) zcela převálcuje. Nezřízený konzum všeho (včetně sexuality) nás zaslepuje a strhává nás tam, kam nechceme. Je zapotřebí nejen dbát na ekologii okolního životního prostředí, ale také na tu našeho nitra. Je třeba znovu objevit hloubku sjednocení s celou realitou (hmotnou i nehmotnou), z níž žil svatý František a k níž vybízí současný papež.
