7.11.2021, neděle, 32. během roku
Mk 12,41-44
Chudá vdova
To je známý úryvek z evangelia. Ježíš hodnotí jednání chudé vdovy podle svých měřítek, která jsme ale my ani po dvou tisících letech tak úplně nepřijali. Naše hodnocení je hodnocení ekonomické, podle užitečnosti. Člověk je pro nás tím lepší a zaslouží si tím větší uznání, čím více peněz do pokladnice dá. Lidé chudí nejsou přispěvatelé a nezaslouží si uznání.
Napětí tohoto úryvku evangelia není mezi bohatstvím a chudobou, mezi vzdělaností a společenským uznáním na jedné straně a příslušností ke společensky okrajové skupině na druhé. Slovo klíčové k porozumění je zde oběť. Co znamená oběť v nejhlubším smyslu nám ukázal Ježíš sám na kříži. Je to ukázáno i v dnešním čtení z 1. knihy královské. Vdova ze Sarepty byla ochotna poslední jídlo obětovat neznámému muži, který měl hlad.
Že chudá žena, která sama nic nemá a které by člověk spíš sám něco dal, daruje všechno, co má, vlastně nemá žádný smysl. Statisticky viděno je její dar nic. Její dar pro chrám byl ekonomicky nulový, neměl prakticky žádnou hodnotu. Kdyby ten desetník do pokladny nehodila, chrám by nebyl nijak ochuzen.
Smysl a hodnotu dostává toto jednání teprve tehdy, když se na ně díváme z hlediska víry. Z hlediska víry můžeme jejímu jednání porozumět. Chce sama sebe vším, co je a co má, darovat Bohu, od kterého se zřejmě dala uchvátit a kterému proto chce zcela náležet.
Smysl a hodnota jejího jednání je, z hlediska víry, v tom, že se zcela vydává Bohu, aby patřila jenom jemu. To nám evangelium říká. Nemá vůbec žádné peníze, nemůže si nic koupit, ale snad počítá s tím, že přesto neumře hladem. Je přece v rukou Božích.
To může udělat každý člověk, i kdyby měl prostředků sebe méně.
Ježíš poukazuje na to, že duchovní hodnota lidského činu je mnohem víc než hodnota finanční, ekonomická, materiální. Nemluví v těchto abstraktních pojmech, ale mluví ve srozumitelném obrazu. Ale nemluví o penězích, nemluví o tom, kolik kdo dal do pokladnice, nýbrž o tom, kolik ze svého života byl ochoten obětovat. Nemluví o věcech materiálních, nýbrž o věcech duchovních. A neříká nám, kolik my máme vložit do pokladny, nýbrž že se máme spolehnout na Boha a opřít se o něj.