Sobota 27. 11. 2021 – 34. týden v mezidobí
Dan 7,15-27; Dan 3
Můj duch se znepokojil a poděsila mě vidění mé mysli. Přistoupil jsem k jednomu z těch, kteří tam stáli, a žádal jsem, aby mi to všechno vysvětlil. Odpověděl mi a podal mi o tom všem výklad: „Tyto veliké šelmy počtem čtyři – jsou čtyři králové, kteří povstanou na zemi. Potom však obdrží království svatí Nejvyššího (Boha) a budou ho mít až na věky – po všechny věky.“ Pak jsem se chtěl s jistotou poučit o čtvrté šelmě, která se lišila od všech ostatních – byla nadmíru strašná, se zuby ze železa a s drápy z mědi, žrala a drtila, a co zbylo, nohama rozdupala i o deseti rozích na její hlavě a o jiném rohu, který vyrostl, a před nímž padly tři rohy. Ten roh měl oči a zpupně mluvící ústa; byl větší než ostatní. Díval jsem se: ten roh vedl válku se svatými a přemáhal je, až přišel stařec velikého věku a spravedlnost byla dána svatým Nejvyššího; přišel čas, kdy svatí obdrželi království. (Anděl) řekl: „(Co se týká) čtvrté šelmy: bude na zemi čtvrté království, které se bude lišit od všech království: zhltá celou zemi, zdeptá ji a rozdrtí. (Co se týká) deseti rohů: z tohoto království povstane deset králů a po nich vzejde jiný; bude se lišit od předešlých a svrhne tři krále. Bude mluvit proti Nejvyššímu, bude hubit svaté Nejvyššího, bude mít v úmyslu změnit doby i zákon; (svatí) budou vydáni v jeho moc na dobu, doby a polovici doby. Potom zasedne soudní dvůr: (tomu králi) bude moc odňata, takže bude zničen a zahuben navždy. Potom bude národu svatých Nejvyššího dáno království, moc a velikost říší pod celým nebem. Jeho království je království věčné a všechny mocnosti mu budou sloužit a poslouchat ho.“
V interpretaci Danielova vidění se prolíná historická realita jeho doby (seleukovského panování a zejména vláda Antiocha Epifana) a eschatologická vize. Čtvrtou říší se s největší pravděpodobností myslí říše Alexandra Velikého a tím posledním králem právě Antiochos Epifanes, který usiloval o přizpůsobení židovského náboženství a způsobu života pohanským zvyklostem, jak o tom mluví knihy Makabejské. Ale i jeho čas je omezen, bude zničen a bude znovu nastolena vláda Boží – pozemská i definitivní. V tom se v daném obrazu spojují obě perspektivy. Pod vedením Makabejců se Židům skutečně podařilo vymanit se ze seleukovské nadvlády, nabýt samostatnosti, náboženské svobody a vytvořit samosprávný stát (hasmoneovské království). Nicméně ono věčné Boží království ve své definitivnosti a plnosti nás ještě očekává, i když jeho zárodek je již zde. To se hasmoneovským státem nevyčerpalo a nevyčerpává se ani jinými státními útvary.
Lk 21,34-36
Ježíš řekl svým učedníkům: „Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl znenadání; přijde totiž jako léčka na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“
Ježíš znovu vyzývá své učedníky k bdělosti – k bdělosti srdce, aby nebylo zaslepeno nezřízenou touhou po požitcích všeho druhu, přílišnou závislostí na věcech pomíjivých, přílišnými starostmi o sebezajištění. Člověk se nemusí zříkat radostí, které tento svět nabízí, ale zároveň si má uvědomovat svou zodpovědnost za to, co dělá, a to jak vůči Bohu, druhým, společnosti, tak i sobě. Nemá se však ani utápět ve starostech o dokonalé zajištění svého života a života svých blízkých tak, aby mu nezbyl žádný prostor pro nadechnutí, pro radost a vděčnost. Před Synem člověka obstát se dá nejlépe tak, že člověk žije svůj život pro druhé, resp. v souladu s nimi, že je má rád, že má rád život a vyzařuje z něj pokoj a radost. Bdít a modlit se znamená vnímat realitu kolem sebe a tu vnášet i do své modlitby.
