28. 11. 2021 – 1. neděle adventní

Jer 33,14-16

Hle, blíží se dni - praví Hospodin - kdy splním sliby, které jsem dal o Izraelovu a o Judovu domu. V ty dny, za toho času vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, který bude uskutečňovat právo a spravedlnost na zemi. Za těch dnů dojde Juda spásy a Jeruzalém bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budou nazývat: "Hospodin je naše spravedlnost."

Bůh dává zaslíbení svému lidu, který je v neutěšené situaci ve vyhnanství. Bůh neopouští své vyvolené, což ovšem neznamená, že jim umetá cestičku. Jako dobrý rodič, který dopřává svým dětem svobodu, a to i svobodu omylu a slepé uličky, tak ani Bůh nečiní z lidí loutky, nýbrž je nechává, aby chodili po cestách, které si vybrali nebo které způsobili svým jednáním. Ale neopouští je a je připraven jednat v jejich prospěch. Ovšem kdy a jak to člověk neví. Jistotou je „jen“ Boží věrnost.

1 Sol 3,12 - 4,2

Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem (lidem), jako ji i my (máme) k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými. Nakonec pak vás, bratři, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši: jak jste se od nás naučili, že máte žít, abyste se líbili Bohu, a jak i žijete, tak ať v tom vynikáte ještě více. Víte přece, které příkazy jsme vám dali z moci Pána Ježíše.

Láska, která se ovšem projevuje činy, nejen slovy, je onou skutečností, která činí člověka před Bohem svatým a čistým. Milovat není tak snadné, ale je to jediná cesta, která vede k cíli. Bůh přichází neustále, chce s námi být, ale jako Láska potřebuje tu naši, bez ní se s námi setkává jen velmi obtížně, resp. my s ním.

Lk 21,25-28.34-36

Ježíš řekl svým učedníkům: "Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na (celý) svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení. Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl znenadání; přijde totiž jako léčka na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka."

Začíná nový liturgický rok, v nedělních evangelních čteních rok C – rok s Lukášovým evangeliem.

Když člověk čte onu vizi, jak ji prezentuje evangelium, tak si musí říci – přesně tohle patří na naši dobu. Jenže takových už bylo! Smyslem textu není naznačovat, co všechno se musí stát, než nastane konec, nýbrž vyzývat adresáty k připravenosti. Nikdo z nás neví, co se (mu) může stát, proto je třeba být připraven. To znamená žít v radosti, pokoji a pokoře, nelpět na hmotných ani nehmotných statcích, nebýt závislý, nýbrž být střízlivě otevřený novému. Pak není třeba přemýšlet, kdy nastane změna poměrů.