Úterý 28. 12. 2021 – svátek Mláďátek
1 Jan 1,5-2,2
Milovaní! To je poselství, které jsme slyšeli od Ježíše Krista a vám zvěstujeme: Bůh je světlo, a tma v něm vůbec není. Když tvrdíme, že máme s ním společenství, ale přitom žijeme ve tmě, lžeme a naše jednání není ve shodě s pravdou. Když však žijeme ve světle, jako on je ve světle, máme společenství mezi sebou a krev jeho Syna Ježíše nás očišťuje od každého hříchu. Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. Když však uznáme, že se dopouštíme hříchů, on nám hříchy odpustí a očistí nás od všeho špatného, protože věrně plní, co slíbil, a protože je spravedlivý. Řekneme-li však, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není. Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa.
Autor 1. listu Janova varuje před představami, že stačí věřit jen slovy, takříkajíc formálně, a přitom si o sobě myslet bůhvíco, klamat tělem i svými řečmi. Jedině pravdivý pohled na sebe a důvěra v Boží lásku může člověka postavit do světla a dovolit mu žít v Boží přítomnosti. Bůh touží po společenství s člověkem a dělá pro to vše, co jde, ale člověk musí vykročit ze své tmy do světla. Jsme povoláni k tomu žít ve světle a světlo šířit, a to každý z nás. Musíme ale vystoupit ze sebe sama, ze svého úkrytu, ze stínu, nebo jak se dnes říká „ze své komfortní zóny“ a nechat se prozářit Božím světlem.
Mt 2,13-18
Když mudrci odešli, zjevil se Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu. Herodes totiž bude po dítěti pátrat, aby je zahubil." Vstal tedy, vzal v noci dítě i jeho matku, odebral se do Egypta a byl tam až do Herodovy smrti. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: ‚Z Egypta jsem povolal svého syna.‘ Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, velmi i se rozlítil a dal v Betlémě i v celém jeho okolí pobít všechny chlapce do dvou let – podle času, který si zevrubně zjistil od mudrců. Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: ‚V Rámě je slyšet hlas, pláč a velké bědování: Ráchel oplakává svoje děti. Není k utišení - už nejsou.‘
Osobně tento svátek nemám moc ráda, resp. jeho interpretaci, a to ponechám stranou historicitu příběhu. Herodes Veliký byl skutečně panovníkem, který neváhal ze strachu o svou pozici zabíjet, a to dokonce své nejbližší své syny i manželku. Celý příběh je koncipován na starozákonní motivy (prorocké texty), aby autor dosvědčil, že Ježíš je skutečně oním očekávaným Mesiášem.
Bohužel tento příběh má mnoho novodobých paralel ať už jde o problematiku uprchlíků, kteří ze strachu o svůj život a život své rodiny musejí prchat před pronásledováním, nebo nevinných dětských obětí, jako byly teroristické útoky na školy v Beslanu, Péšávaru nebo Halabu. Zabíjet děti, které nemají se spory a válkami dospělých nic společného, z pomsty, nenávisti nebo i z jiných nízkých důvodů je jedním z nejodpornějších zločinů. Pro mnoho lidí je právě toto jedním z nejvyhraněnějších argumentů proti Bohu, jak ostatně lze najít již v Camusově Cizinci.
Autor evangelia nechtěl říci, že tyto děti v Betlémě byly zabity, aby se splnilo Písmo, nýbrž že bohužel se tyto zločiny v dějinách opakují – a to dokonce i v souvislosti s příchodem Božího Syna na tuto zem. Ježíš se narodil do světa, který byl stejně drsný jako ten současný. Faraon, Herodes nebo mnozí další mocní vládci minulosti i současnosti ve svém strachu o moc likvidují každého bez ohledu na věk, pohlaví, národnost, dokonce i rodinné vazby či cokoliv dalšího. Není to Bůh, kdo může za utrpení, dokonce smrt nevinných, ale lidská zloba, strach o moc, egoismus nejvyššího kalibru. Ježíš Herodově zlobě v dané chvíli uniká, ale konfrontace se zlem ho bude provázet po celou dobu jeho působení, a to až do smrti na kříži. Proti těmto násilníkům moci (a nemusí jít vždycky jen o fyzické násilí, ale i to psychické) je třeba se bránit; je třeba proti nim bojovat.
