Středa 23. 2. 2022 – 7. týden v mezidobí

Jak 4,13-17

Milovaní! Jakpak můžete říkat: „Dnes nebo zítra půjdeme do toho nebo onoho města, zdržíme se tam rok, budeme obchodovat a vydělávat“ – vždyť přece vůbec nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste (jako) pára, kterou je chvilku vidět, a potom zmizí. Spíše máte mluvit takto: „Dá-li Pán, budeme živi a podnikneme to nebo ono.“ Ale vy se jen chlubíte a chvástáte. Všechno takové vychloubání je špatné. Kdo tedy ví, jak má správně jednat, ale nejedná tak, dopouští se hříchu.

Autor připomíná svým adresátům, že svůj život nemají zcela v ruce, že nejsou pány svého života. Na to i my často zapomínáme a myslíme si, že je vše jen na nás, naší zásluhou, že můžeme bezmezně rozhodovat o svém životě. Uvědomit si nesamozřejmost vlastního života i věcí v něm, toho, co člověk dostává, co všechno může, je prvním krokem k moudrosti, k vděčnosti a pokoře. Jen vědomí nesamozřejmosti bytí nás může vést ke skutečné radosti a úctě k Bohu, k druhým i k vlastnímu životu.

Mk 9,38-40

Jan řekl Ježíšovi: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem.“ Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže pak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi.“

Učedníci jsou horlivější než Ježíš. Jsou netolerantní, protože si chtějí Ježíše osobovat pro sebe. Ježíš je nabádá k tolerantnosti, k přijetí těch, kdo se k němu nějak hlásí, ale jsou ještě jinde. Není to výzva i pro nás, abychom si přestali dělat na Ježíše výlučný nárok, abychom si přestali dělat nárok na pravdu a víru? V tomto ohledu doporučuji všem knihu Tomáše Halíka Odpoledne křesťanství.