Sobota 5. 3. 2022

Iz 58,9b-14

Toto praví Pán: „Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo, tvůj soumrak se stane poledním jasem. Hospodin tě stále povede, v nedostatku ukojí tvou touhu, posílí tvé údy. Budeš jako zavlažovaná zahrada, jako (živé) zřídlo, jehož voda nevysychá. Co od věků leží v troskách, tvůj rod znovu vystaví, obnovíš základy (zdiva) zašlých pokolení. Budou tě nazývat: Ten, který zazdívá trhliny, ten, který obnovuje trosky k přebývání. Zastavíš-li svou nohu v sobotu, nebudeš-li vyřizovat své záležitosti v den mně zasvěcený, nazveš-li sobotu svou rozkoší a Hospodinův svátek úctyhodným, oslavíš-li ho tím, že nebudeš cestovat, že nebudeš vyřizovat své záležitosti a zbytečně tlachat, tu bude tvá radost v Hospodinu. Povznesu tě na výšiny země a nasytím tě dědictvím Jakuba, tvého otce. Ano, Hospodinova ústa to řekla.“

Tento text je pokračování prorokovy výzvy k pravému postu. Na tom, kdo přijme Boží výzvu ke změně smýšlení, k obrácení, a otevře své srdce (i peněženku) a nasadí se pro potřeby druhých, spočine Boží požehnání v takové síle a hojnosti, že se stane plodným a otevře cestu obnovy.

I pro nás je půst důležitý nejen jako čas obnovy vztahu k Bohu a praktického nasazení pro druhé, ale i jako příležitost k obnovené pozornosti vůči času, který Bohu náleží, času modlitby, času svátečního dne, času odpočinku, času obdivu vůči kráse stvoření, času spočinutí.

Dění posledního času před nás staví otázku priorit našeho života. Jsme voláni k solidaritě, která musí mít trvalejší charakter, aby byla skutečně účinná.

Lk 5,27-32

Ježíš uviděl jednoho celníka – jmenoval se Lévi – jak sedí v celnici, a řekl mu: „Pojď za mnou!“ (Lévi) nechal všeho, vstal a šel za ním. Ve svém domě pak mu vystrojil velkou hostinu. Spolu s nimi bylo u stolu celé množství celníků a jiných lidí. Farizeové a jejich učitelé Zákona reptali a řekli jeho učedníkům: „Proč jíte a pijete s celníky a hříšníky?“ Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní! Nepřišel jsem povolat k obrácení spravedlivé, ale hříšníky.“

Ježíš si vybírá velmi zvláštní typy za své učedníky: jedním z nejpodivnějších je celník Lévi. Vybrat si za učedníka celníka, který měl u obyvatelstva velmi špatnou pověst (vesměs jako zloděj a kolaborant), bylo poněkud „sebevražedné“ či provokativní gesto. Ten celník pochopil svou šanci změnit život, což udělal velmi radikálně. Celníci měli sice špatnou pověst, ale zato měli majetek. Lévi vystrojil hostinu pro Ježíše, učedníky a jemu podobné, což dožralo ctnostné farizeje a zákoníky. Ač se jich to zrovna netýkalo, tak se cítili zdiskreditováni Ježíšovým jednáním (už tím, že si vybral do své družiny celníka a ještě s tou bandou hříšníků zasedl ke stolu na hostině!). Avšak neměli ani odvahu ho napadnout přímo, tak to vzali přes učedníky. Ježíš je usadil svou odpovědí, kterou odhalil jejich pokrytectví. Kritizovat lidi, kteří se nechovají, jak by snad měli, a ofrňovat se povýšenecky nad nimi nic neřeší a nápravu nepřinese.

Je dobré si všimnout, v čem spočívá Ježíšovo povolání k obrácení hříšníků: v otevřenosti vůči nim, v pozvání ke spolupráci, v hodování s nimi – tedy v sestoupení na jejich úroveň, v jednání s nimi jako sobě rovnými. Mravokárné řeči ještě nikoho neobrátily, spíše naopak. Zájem a otevřenost možná alespoň některé dovedly k zamyšlení a třeba i ke změně smýšlení a k následování.