Pondělí 7. 3. 2022 – 1. týden postní
Lv 19,1-2.11-18
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Mluv k celému společenství izraelských synů a řekni jim: 'Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý! Nekraďte, nelžete, nepodvádějte jeden druhého! Nepřísahejte podvodně na mé jméno, znesvětili byste jméno svého Boha! Já jsem Hospodin! Neutiskuj svého bližního a neolupuj ho! Ať u tebe nezůstane do rána mzda tvého nádeníka! Nezlořeč hluchému a před slepce nedávej překážku, ale boj se svého Boha. Já jsem Hospodin! Nedopouštěj se křivdy na soudu, nenadržuj chudákovi a nestraň velmožovi! Suď svého bližního spravedlivě! Své krajany neobcházej s pomluvou, neusiluj o život svého bližního. Já jsem Hospodin! K svému bratru neměj nenávist v srdci, ale otevřeně ho napomeň, aby ses kvůli němu neobtížil hříchem! Nemsti se, nechovej proti svým krajanům zášť, ale miluj svého bližního jako sebe. Já jsem Hospodin!
Tento text je součástí tzv. zákona svatosti (19. kapitola ze 3. knihy Mojžíšovy / Levitiku), v němž je Izrael povolán Hospodinem ke svatosti. Svatost spočívá v dodržování základní zásad dobrého lidského soužití, v respektu k druhému, a to i k tomu, kdo je postižen nějakým handicapem. Již tento zákon svatosti vznáší nárok na lásku k druhému, jejímž měřítkem je láska k sobě sama. Tedy ona druhá část dvojitého přikázání lásky je již součástí základu Starého zákona. Stejně tak i první, přikázání lásky k Bohu, již najdeme v Dt 6,5. Svatost není nedostižným ideálem, nýbrž realizovatelným způsobem života, smýšlení a jednání. Ke svatosti jsme povoláni všichni a všichni jí můžeme dosáhnout.
Mt 25,31-46
Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu řekne král těm po své pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.‘ Spravedliví mu na to řeknou: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?‘ Král jim odpoví: ‚Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.‘ Potom řekne i těm po levici: ‚Pryč ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě; byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘ Tu mu na to řeknou také oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.‘ A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“
Jedno z nejdůležitějších podobenství ze závěru Matoušova evangelia: Ježíš se v něm ztotožňuje se všemi lidmi, kteří se dostali z nejrůznějších důvodů na okraj společnosti. A jakákoliv služba jim prokázaná je službou jemu. O společenství s Bohem (o přijetí do Božího království) nerozhodují řeči, ale skutky, jimiž člověk vyjadřuje svůj vztah k druhému. Takovým skutkem může být samozřejmě i slovo. Evangelista však chce zdůraznit, že vstupenkou do Boží blízkosti nejsou zbožná slova, za nimiž nestojí patřičné skutky, nýbrž ty skutky lásky, soucitu, solidarity, které ukazují skutečné smýšlení toho, kdo je koná. Je třeba konat dobro, ale pro ně samotné, tedy kvůli danému člověku, nikoliv kvůli sobě a naději na ocenění. To je svatost, protože tak jedná Bůh.
