Lk 9,28b-36

Proměnění na hoře

Ježíš zavedl vybrané učedníky na horu a tam jim umožnil vhled do reality, kterou jinak nebyli schopni vidět, nové porozumění knihám Písma. Dal jim uvidět slávu svou i Mojžíše a Eliáše. Přemohl je spánek, ale my bychom jej nazvali spíš vytržením z reality tohoto světa. Mluvil k nim Bůh.

To, že to bylo na hoře, k tomu nutně patřilo. Když se člověk vzdálí od všedního života a všedního světa, může najednou vidět věci jinak neviditelné a může slyšet hlas Boží.

Kdo jste vylezli na horu vysokou 2500 m nebo 3000 m nebo víc, můžete to možná potvrdit. Svět dole, ve kterém člověk normálně žije, a jeho problémy a starosti zmizí. Dojde k převrácení skutečnosti a k převrácení směru vidění: Normální život, normální bytí je nahoře v horách. Člověk se z nich vydává dolů, do všedního života, ale zase se vrací zpět tam, kde je jeho pravý život, kam patří.

Možná jsme i my zažili něco podobného jako apoštolové, jasný smyslový vjem, jasné vidění nebo jasný hlas, který ostatní neslyšeli, ale kterým nás oslovil Bůh. Nebo jasné poznání, i když nebylo formulováno do slov. Nemusí to být smyslové vnímání, ale je to zřetelné sdělení či pozvání, výzva Boží, setkání s Bohem.

Kdo to zažil, ví, o čem mluvím.

Toto poznání prozáří celý život. Když je člověk jednou prožije, vydrží mu na celý život.

Evangelista se snaží popsat toto světlo, ale moc se mu to nedaří. Tak alespoň mluví o oslnivě bílém šatu a mluví o oblaku, ze kterého promlouvá Bůh. Dnes by asi užil jiných obrazů, ale ve stejném smyslu. Když se dá člověk uchvátit Bohem, je to napořád.

Člověk ale může zažít i dny, které jsou temné.

Teď bohužel musíme i toto světlo vidět ve stínu války. Ta nám přináší celou řadu problémů a také celou řadu otázek. V minulém týdnu se o tom rozvinula v této farnosti diskuse, která nás staví před spoustu otázek?

• Má křesťan právo účastnit se války, a to jako dobrovolník, ne jako ten, kdo koná povinnou vojenskou službu?
• Může či má křesťan pomáhat napadené straně i zbraněmi? Máme právo či dokonce povinnost dodávat ukrajinskému státu zbraně? Jejich účelem přece je zabíjet vojáky druhé strany.
• Je život nejvyšším statkem, který člověk má? Je oprávněné obětovat ho, abychom hájili mravní hodnoty?
• Existuje spravedlivá válka? Co na to říká morální teologie?
• Jakých prostředků je dovoleno užívat k oprávněné obraně jednotlivce a komunity před agresí?
• Neměl by křesťan spíše spoléhat na sílu Dobra a důvěřovat v sílu modlitby?
• Jak se v tom liší od nekřesťana? Platí pro křesťana jiná morální pravidla a mravní normy než pro nekřesťana?
• Ježíš hlásal lásku a bratrství a my jej máme následovat. Máme milovat i své nepřátele. Tak jak proti nim můžeme bojovat?
• Máme nevinné nechat napospas zlu jen proto, že nechceme proti agresorovi použít násilí?

To jsou otázky, na které se obtížně dává odpověď, ale my ji dát musíme. V příštích hovorech o víře 17.3. v 19.00 se musíme tomuto tématu věnovat. Koho toto téma zajímá, je zván.