Sobota 16. 4. 2022 – vigilie na Bílou sobotu
Lk 24,1-12
Prvního dne v týdnu časně ráno přišly (ženy) ke hrobu a nesly vonné oleje, které si připravily. Nalezly kámen od hrobu odvalený, a když vešly, tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly v rozpacích, najednou u nich stáli dva muži v oslnivě bílém rouchu. Zmocnila se jich bázeň a sklopily oči k zemi. Muži jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tady, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám říkal, když byl ještě v Galileji: Syn člověka musí být vydán do rukou hříšným lidem, být ukřižován a třetího dne vstát.“ Vzpomněly si na ta jeho slova, vrátily se od hrobu a oznámily to všechno jedenácti (učedníkům) a všem ostatním. Byly to Marie Magdalská, Jana a Marie, (matka) Jakubova; a ještě některé jiné, které byly s nimi, to všechno pověděly apoštolům. Těm ta slova připadala jako plané řeči a nevěřili jim. Petr se však zvedl a běžel k hrobu. Naklonil se dovnitř a viděl jen pruhy plátna. Vrátil se celý udiven nad tím, co se stalo.
Ženy celý den čekaly s respektem k tradici sabatu i hlavního velikonočního svátku, až budou moci podle svých představ dokončit své rozloučení se zemřelým. Jsou to ženy, které žijí stále ještě ve spojení s Ježíšem, byť podle jejich představ mrtvým. Jdou ke hrobu. Proč šly k hrobu, vysvětluje evangelista v návaznosti na Markovo evangelium (byť ne explicitně) jako jejich úsilí dokončit pohřeb a tělo natřít vonnými mastmi. Historicky je to málo pravděpodobné (Mt a Jan tento údaj zcela vynechávají, v Janově evangeliu je to Nikodém, kdo nakoupí velké množství vonných látek a společně s Josefem z Arimatie Ježíšovo tělo řádně pohřbí). Jisté je, že ženy ke hrobu šly hned, jak to bylo možné, protože měly potřebu se rozloučit, završit svůj vztah k tomu, kterého upřímně milovaly, neboť v pátek již nezbyl čas. A možná tam šly, protože tak úplně neuvěřily, že je všemu konec. A jejich tušení je nezklamalo. Nenalezly sice obživlé Ježíšovo tělo, jako to bylo s Lazarem nebo dalšími, ale byly konfrontovány s novou realitou: hrob byl prázdný a ony se měly stát pro učedníky nositelkami zvěsti o Ježíšově zmrtvýchvstání. Mk a Mt mluví o jednom muži-andělovi, Lk a Jan mají dva. Jde především o důraz na realitu, která přesahuje lidskou zkušenost, a musí být na ni člověk upozorněn „shora“, protože jinak by si prázdný hrob samozřejmě vykládal po lidsku (jak to krásně popisuje Janovo evangelium v případě Maří Magdaleny).
Učedníci nehodlají ženám věřit (typické mužské hodnocení typu „babské povídačky“), nicméně Petr se přeci jen jde přesvědčit a zjistí, že je to tak, jak ony říkaly. To jej sice vyvede z míry, ale nic víc.
Hledání mrtvého Ježíše je zbytečné, setkání s ním v jeho novém způsobu existence není bez nebezpečí ztráty vlastních jistot a může to být velký šok. Je třeba se vrátit na začátek a snažit se pochopit vše v nových souvislostech. Pak to snad dá smysl.
