Pondělí 13. 6. 2022 – 11. týden v mezidobí, sv. Antonína

1 Král 21,1-16

Nábot z Jizreelu měl vinici, která byla u paláce Achaba, krále samařského. Achab řekl Nábotovi: "Postup mi svou vinici, abych si z ní udělal zelinářskou zahradu, protože je blízko mého domu. Dám ti za ni vinici lepší, nebo chceš-li, zaplatím ti za ni stříbrem." Nábot odpověděl Achabovi: "Chraň mě Hospodin, abych ti dal dědictví po předcích!" Achab přišel do svého domu mrzutý a rozhněvaný kvůli řeči, kterou s ním mluvil Nábot z Jizreelu, když mu řekl: "Nedám ti dědictví po svých předcích." Lehl si na lůžko, odvrátil svou tvář a nechtěl jíst. Přišla k němu jeho žena Jezabel a ptala se ho: "Proč jsi mrzutý, že nechceš ani jíst?" Odpověděl jí: "Mluvil jsem s Nábotem z Jizreelu a řekl jsem mu: ‚Postup mi svou vinici za stříbro, nebo chceš-li, dám ti za ni jinou vinici,‘ ale on řekl: ‚Nedám ti svou vinici!‘" Tu mu jeho žena Jezabel řekla: "Ty ale umíš vládnout nad Izraelem! Vstaň, najez se a buď dobré mysli! Já už ti opatřím vinici Nábota z Jizreelu!" Napsala v Achabově jménu dopis, zapečetila ho jeho pečetí a poslala dopis předním mužům a vznešeným spoluobčanům Nábotovým. V dopise napsala: "Vyhlaste půst a posaďte Nábota mezi přední lidi. Posaďte před něho i dva ničemy, a ti ať ho obžalují: ‚Proklínal jsi Boha a krále!‘ Vyveďte ho ven a ukamenujte k smrti!" Mužové města, předáci a jeho vznešení spoluobčané, provedli to, co jim Jezabel rozkázala, jak bylo napsáno v dopise, který jim poslala. Vyhlásili půst a posadili Nábota mezi přední lidi. Pak přišli dva ničemové, sedli si před něj, a ti ničemové obžalovali Nábota před lidem: "Nábot proklínal Boha a krále!" Vyvedli ho ven z města a ukamenovali ho, že zemřel. Poslali Jezabel vzkaz: "Nábot byl ukamenován, je mrtev!" Když Jezabel slyšela, že Nábot byl ukamenován a je mrtev, řekla Achabovi: "Vstaň, zaber vinici Nábota z Jizreelu, kterou ti odpíral dát za stříbro. Nábot už nežije, je mrtvý." Když Achab slyšel, že Nábot je mrtev, vstal a sestoupil do vinice Nábota z Jizreelu, aby se jí zmocnil

Takhle vypadají až dodnes mocenské zásahy. Král má zálusk na něco, co mu nepatří, tak se k tomu dobere násilím, podvodem a manipulací. Zlo sice nezůstane nepotrestáno, ale Nábotovi už nikdo život nevrátí. Je až s podivem, jak se tyto praktiky neustále opakují. Snad lze tento příběh chápat jako varování před zneužitím moci. Možná nejhorší jednání vykazují ti, kdo se beze slova podřídí zlu a jednají v jeho intencích, tedy ti starší a oni dva ničemové, uplacení za lež.

Mt 5,38-42

Ježíš řekl svým učedníkům: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Spíše naopak: Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, (tomu) nech i plášť; a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej.“

Smyslem Ježíšových slov není, aby člověk ze sebe dělal hlupáka, aby ustupoval zlu a nechal se zotročit, aby ze sebe nechal udělat otloukánka. Smyslem Ježíšova naučení je donutit člověka přemýšlet a neroztáčet spirálu zla a násilí. Ježíšova slova se musejí v praxi uplatňovat s ohledem na situaci a kontext. Ne vždy je lze automaticky praktikovat. Ale jejich účinnost se ukázala v hnutí Ghándího a M. L. Kinga. Neoplácet zlo zlem je stále platným principem, i když se může zdát, že nefunguje. Funguje, ale je třeba být vytrvalý, vynalézavý a důsledný. Jde o to vzít agresorovi vítr z plachet, zaskočit ho jiným jednáním, než očekával, nesestoupit na jeho rovinu. Chce to samozřejmě hodně odvahy, sebeúcty, trpělivosti a lásky k dobru. K takovému jednání se může člověk rozhodnout jako jednotlivec, když vyhodnotí, že tato strategie může být účinná, ale nemůže k tomu nutit jiné nebo za ně v tomto ohledu rozhodovat.