Pondělí 20. 6. 2022 – 12. týden v mezidobí

2 Král 17,5-8.13-15a.18

Asyrský král Salmanasar vpadl do země, přitáhl k Samaří a obléhal ho tři roky. Devátého roku (vlády krále) Hošey dobyl asyrský král Samaří a odvlékl Izraele do vyhnanství do Asýrie; usadil ho v Chale a u řeky Chaboru v Gozanu a v městech médských. Stalo se to proto, že synové Izraele hřešili proti Hospodinu, svému Bohu, který je vyvedl z egyptské země, z moci faraóna, krále egyptského. Ctili cizí bohy, jednali podle obyčejů pohanů, které Hospodin vyhnal před syny Izraele, i podle jiných obyčejů, které zavedli izraelští králové. Hospodin varoval Izraele a Judu skrze všechny své proroky a věštce: „Odvraťte se – pravil – od svého špatného chování a zachovávejte mé příkazy, má nařízení podle celého zákona, který jsem dal vašim otcům a který jsem vám sdělil skrze své služebníky proroky.“ Nechtěli však slyšet, byli vzdorovití jako jejich otcové, kteří nevěřili v Hospodina, svého Boha. Pohrdali jeho nařízeními a jeho smlouvou, kterou sjednal s jejich otci, i jeho výstrahami, kterými je varoval. Hospodin se na Izraele velmi rozhněval, vyhnal ho od své tváře, a zůstal jen kmen Juda sám.

Deuteronomističtí historici hodnotí zánik Severního království (Izraele) jako důsledek jeho nevěrnosti Hospodinu, jeho hříchu modloslužby a odklonu od Božích ustanovení, a to přes mnohá varování. To je samozřejmě hodnocení zpětné, které se nedá aplikovat vždy. Důsledkem hříchu je rozdělenost lidí, hádky, spory, nenávist, což nakonec vede ke ztrátě vlastní identity, záhubě.

Mt 7,1-5

Ježíš řekl svým učedníkům: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť podle toho, jak soudíte, budete sami souzeni, a jakou mírou měříte, takovou se naměří vám. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém oku nepozoruješ? Nebo jak chceš říkat svému bratrovi: 'Dovol, ať ti vyndám z oka třísku', a sám máš ve svém oku trám! Pokrytče! Napřed vyndej ze svého oka trám, a teprve potom budeš dobře vidět, abys mohl vyndat třísku z oka svého bratra.“

Nesoudit druhého, resp. neodsuzovat druhého, neznamená být slepým a lhostejným ke zlému jednání ani lacinou shovívavost. Při posuzování druhého člověk je napřed třeba vidět kriticky sebe sama, protože teprve potom může mít člověk otevřený zrak a vidět náležitě jednání druhého. Když člověk začne u sebe a uvědomí si své slabosti, svou nedokonalost, pak je mnohem pokornější a mnohem uvážlivější v hodnocení druhého. Napřed odstranit trám ze svého oka, pak teprve je možné přistoupit k odstraňování nedostatků u druhého.