Pátek 24. 6. 2022 – slavnost Nejsv. Srdce Ježíšova

Ez 34,11-16

Tak praví Pán, Hospodin: „Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Jako se pastýř stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase. Vyvedu je z národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je do jejich vlasti, budu je pást na izraelských horách, v údolích i na zemských lučinách. Povedu je na tučnou pastvu, budou přebývat na nejvyšších izraelských horách, odpočinou si tam dobrém ovčinci, na izraelských horách budou požívat žírnou pastvu. Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek – praví Pán, Hospodin. Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené, obvážu zraněné, posílím slabé, budu střežit tučné a silné, pást je budu svědomitě.“

Prorok Ezechiel v reakci na situaci v Judsku a Jeruzalémě zaslibuje utečencům v Babylonu návrat do vlasti, a to návrat, kde Hospodin bude pečujícím otcem svému lidu. Situace však nebyla tak jednoduchá a prorokovo ujišťování Božího zásahu – návratu do vlasti – se naplnilo až po delší době. Nicméně se naplnilo, i když i návrat nebyl tak snadný.

Řím 5,5-11

Bratři! Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán. Kristus přece v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého
možná, že se někdo umřít odhodlá za toho, kdo je mu milý. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme ještě byli hříšníky. Tím spíše tedy budeme zachráněni skrze něho od (Božího) hněvu teď, když jsme ospravedlněni jeho krví. Neboť jestliže jsme s Bohem byli usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni, tím spíše – po usmíření – budeme zachráněni jeho životem. Ba ještě více! Smíme se i chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, protože skrze něho se nám nyní dostalo usmíření.

Pavel tu mluví o tajemství Boží lásky, která se projevila skrze Krista. Ten dal k dispozici svůj život za všechny, tedy za lidi, kteří byli od Boha vzdáleni (jak říká Pavel, „když jsme ještě byli hříšníky“), kteří nebyli ochotni přijmout Boží nabídku skrze jeho Syna. Toto vzdálení od Boha bylo překonáno ve křtu, tedy ve ztotožnění s Ježíšem Kristem. Bohu jsme natolik blízko, nakolik jsme schopni a ochotni přijmout cestu jeho Syna, na niž jsme skrze křest povoláni a také uschopněni ji jít.

Lk 15,3-7

Ježíš pověděl farizeům a učitelům Zákona toto podobenství: „Kdo z vás, když má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nenechá těch devětadevadesát v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? A když ji najde, s radostí si ji vloží na ramena. Až přijde domů, svolá své přátele i sousedy a řekne jim: `Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci.' Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti, kteří obrácení nepotřebují.“

Bůh není jako někteří učitelé nebo rodiče, kteří mají radost jen z hodných dětí a žádné pochybení nepromíjí. Bůh se raduje z každého, kdo se dokáže vrátit na dobrou cestu, nic nevyčítá, protože je pro něj důležité „tady a teď“. Bůh „žije“ přítomností a záleží mu na každém člověku, i na tom z našeho pohledu nejhorším. Toto tajemství Boží lásky je pro nás leckdy těžko pochopitelné, protože se pohybuje v jiné perspektivě.