Sobota 2. 7. 2022 – 13. týden v mezidobí

Am 9,11-15

Toto praví Hospodin: „V ten den zbuduji rozpadlou Davidovu chýši, její trhliny zazdím, zbořeniny obnovím, jak za dávných dnů ji vystavím, aby ovládli to, co zbylo z Edomu, a všechny národy, které jsou nazvány podle mě – tak praví Hospodin, který to způsobí. Hle, přicházejí dny – praví Hospodin – kdy oráč zastihne žence, kdo šlape hrozny, (zastihne) rozsévače, hory budou oplývat mladým vínem a všechny pahorky se rozvlní (obilím). Změním osud svého izraelského lidu, zpustošená města si vystaví a osídlí je, vysadí vinice a z nich pít víno, založí si zahrady a z nich budou jíst plody. Zasadím je do jejich země, nikdo už je nevyrve z půdy, kterou jsem jim dal“ – praví Hospodin, tvůj Bůh.

Prorok Amos nakonec zvěstuje nadějeplné zaslíbení obnovy. Obnova má charakter hojnosti a trvalosti přebývání. Obnova je dílem Hospodinovým, nejen zásluhou lidskou. Ale lidská součinnost, lidské obrácení, návrat k dobru a spravedlnosti v jednání jsou nezbytné.

Tak u toho myslím na Ukrajinu. Ale než k tomu dojde, je to dlouhá cesta kříže, dlouhá cesta očisty a obnovy.

Mt 9,14-17

K Ježíšovi přišli Janovi učedníci a ptali se: „Proč se my a farizeové postíme – ale tvoji učedníci se nepostí?“ Ježíš jim odpověděl: „Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy jim ženicha vezmou, a potom se budou postit. Nikdo přece nevsadí záplatu z neseprané látky na staré šaty, jinak se ten přišitý kus ze šatů vytrhne a díra se ještě zvětší. Ani se nenalévá mladé víno do starých měchů, jinak se měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy přijdou nazmar. Ale mladé víno se nalévá do nových měchů, a tak se uchová obojí.“

Vždycky se najdou někteří, kterým se zdá, že ti druzí jsou málo zbožní, konají málo zbožných úkonů. Ježíš takové odkazuje do patřičných mezí. Zbožnost primárně nespočívá ve viditelných aktech, nýbrž ve smýšlení v nitru a z toho vycházejícího jednání. Vnější projevy zbožnosti jsou pravdivé jen natolik, nakolik se shodují s vnitřní realitou člověka a jeho jednáním v životě, v obyčejných věcech. Každá generace má právo na osobité projevy své zbožnosti, na svůj vlastní styl. To neznamená, že ty staré způsoby jsou špatné, ale že jsou pro určité skupiny, určité situace … nepřiměřené. Mohou víc uškodit než prospět. A tak než začne člověk druhé kritizovat za jejich nedostatek náboženské úcty, měl by se zastavit a podívat se, jak opravdu žijí.