3. 7. 2022 – 14. neděle v mezidobí
Iz 66,10-14c
Plesejte s Jeruzalémem, jásejte nad ním, všichni, kdo ho milujete, radujte se s ním, radujte se všichni, kdo jste nad ním naříkali, abyste sáli do sytosti z prsu, který utěšuje, abyste pili s rozkoší ze zdroje jeho slávy. Neboť tak praví Hospodin: „Hle, přivalím na něj blaho jako řeku, jako rozvodněný potok slávu národů. Budete sát, ponesou vás na zádech a na klíně vás budou laskat. Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším, v Jeruzalémě naleznete útěchu. Uvidíte to a vaše srdce se zaraduje, jak tráva vypučí vaše kosti. Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících.“
Závěrečná kapitola knihy Izajáš mluví o radosti z vysvobození. Potomci exulantů v Babylonu se směli navrátit zpět do vlasti, kterou symbolizuje Jeruzalém. Tento návrat a zaslibovaný rozkvět je dílem Hospodinovým. On se znovu ujal svého lidu. Doba smutku pominula, nastává čas radosti, naděje a pokoje. Hospodin tu ústy proroka o sobě mluví pomocí metafory matky. Tradiční obraz Hospodin – otec či manžel a Izrael jako dcera, snoubenka tu je převrácen; Hospodin vystupuje jako matka a Izrael je synem. Metafora Izraele jako syna však není ojedinělá.
Kéž tohle platí i o Ukrajině!
Gal 6,14-18
Bratři! Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření. A na všechny, kdo se v jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na (pravé) Boží Izraelity. A pro budoucnost ať mě už nikdo (s těmi věcmi) neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, (že náležím) Ježíšovi. Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři! Amen.
Pavel mluví o novém stvoření. Tím nemá na mysli, že by člověk se stal někým jiným než člověkem, ale že se změnila jeho situace ve světě. Nové stvoření předpokládá staré, tedy Boží stvoření a jeho konkretizování na Izraeli jako vyvoleném národě. Nové stvoření nepopírá to „staré“, protože i nadále zůstává člověk Božím stvořením, stvořeným na podobu Boží, ale nyní již nejde o vyvolenost jednoho společenství, nýbrž skrze Krista o vyvolení pro každého, ba o dosažení Božího synovství. To je nové stvoření: člověk vyvolený a povolaný do Boží blízkosti jako Boží syn/dcera. Proto obřízka již není jediným znamením vyvolení. Rozhoduje vazba na Krista, jeho následování.
Lk 10,1-12.17-20
Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: `Přiblížilo se k vám Boží království!' Když přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: `I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme. To si však pamatujte: Přiblížilo se Boží království!' Říkám vám: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu.“ Dvaasedmdesát (učedníků) se vrátilo a s radostí řekli: „Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!“ Odpověděl jim: „Viděl jsem satana padnout jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a (přemáhat) všechnu nepřítelovu sílu a vůbec nic vám nebude moci uškodit. Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte z toho, že vaše jména jsou zapsána v nebi.
Dvanáct tvořilo nejužší grémium Ježíšových spolupracovníků-učedníků a přátel. Ale vedle nich Ježíše doprovázeli další a i jim dává Ježíš podíl na svém charismatu a rozesílá je se základním poselstvím „Přiblížilo se Boží království“, a to i s mocí dosvědčovat přítomnost tohoto království mocnými skutky.
Mise těchto dalších 72 učedníků byla zřejmě úspěšná, takže z toho byli nadšení. Ježíš jejich nadšení obrací jiným směrem, než je zaměřovali oni sami. Nejde o úspěšnost a zázračnost působení, ale především o zakotvení v Bohu.
