Neděle 17. 7. 2022 – 17. neděle během roku

Gn 18,1-10a

Hospodin se zjevil Abrahámovi v Mamreově doubravě, když seděl za největšího denního parna u vchodu do stanu. Když totiž zdvihl své oči a podíval se, hle – stáli před ním tři muži. Sotva je spatřil, běžel jim vstříc od vchodu do stanu, poklonil se až k zemi, a řekl: „Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka. Připraví se trochu vody, abyste si umyli nohy, a odpočinete si pod stromem. Přinesu kousek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?“ Odpověděli: „Nuže, udělej, jak jsi řekl!“ Abrahám pospíšil do stanu k Sáře a pravil: „Honem vezmi tři měřice mouky, té nejjemnější, zadělej ji a upeč placky!“ Potom Abrahám běžel ke stádu, vzal mladé krmné tele a dal ho služebníkovi, aby ho rychle upravil. Pak vzal kyselé i sladké mléko, tele již upravené a předložil jim to. Obsluhoval je pod stromem, zatímco jedli. Zeptali se: „Kde je tvá žena Sára?“ Odpověděl: „Tady ve stanu.“ (Hospodin) řekl: „Vrátím se k tobě napřesrok v tento čas a tvá žena Sára bude mít syna.“

Abrahám nelení a přijme neznámé poutníky se vší úctou, aniž tuší, s kým má tu čest. Tato jeho zdvořilost a pohostinnost se ukáže jako cesta k naplnění jeho nejvroucnějšího přání, tedy mít mužského potomka. Přijetí druhého s úctou a otevřeností je obohacením a otevírá bránu k životu. V druhém člověku se lze potkat se samotným Bohem.

Kol 1,24-28

Bratři! Teď sice pro vás trpím, ale raduji se (z toho), protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět (do plné míry) Kristových útrap; (má z toho prospěch) jeho tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo, totiž to tajemství, které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství (božské) slávy je pro pohany v tomto tajemství, že Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu. O něm my kážeme, každého člověka napomínáme, každého člověka učíme s veškerou moudrostí, abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s Kristem.

Autor Listu Kolosanům (podle mého poznání nějaký z Pavlových následovníků) mluví ve jménu Pavlově o smyslu utrpení, kterému byl Pavel vystaven. To nepřidává nic k hodnotě Ježíšova výkupného činu, ale autor svým výrokem konstatuje, že utrpení patří k životu křesťana a jeho správné přijetí má smysl pro vnitřní růst celého společenství církve. Tajemství, o němž je řeč, znamená objevení smyslu Božího jednání v Kristu a jeho přijetí. Ten, kdo vstoupí do společenství s Kristem, otevírá svůj život nekonečné dimenzi a participuje na Ježíšově životě pro druhé, pro celý svět.

Lk 10,38-42

Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena jménem Marta. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano, jen jedno je třeba. Marie si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo nevezme.“

Další z Lukášových příběhů, který vyvolává emocionální reakce, zejména u žen, které pečují o blaho ostatních. Podle mého názoru Ježíš Martu nijak zvlášť nekárá, protože cítí její touhou být s ním jako Marie a zároveň její nemožnost překročit navyklý řád věcí. Jeho slova jsou spíše povzbuzením, aby i ona našla odvahu jít za hlasem svého srdce a nenechat se svazovat povinnostmi. Dodává jí odvahu k pochopení, že hostitelem je on, a proto ona si může dopřát být u něho hostem, být u něho doma.

Běžně se necháváme pohltit péčí o tělesné blaho těch, kdo k nám přicházejí, a zanedbáváme to, že cílem jejich návštěvy není primárně se najíst, nýbrž my sami. Přicházejí na prvním místě za námi, ne za dobrým jídlem a pitím. Péče o tělesné blaho druhých je důležitá, ale nesmí překrývat cíl setkání, jímž je společenství osob. My jsme pro své blízké a přátelé cennější než jídlo a pití. A oni pro nás. Pohostinnost je na místě nezanedbávat, ale nesmí pohltit veškerý prostor.