Čtvrtek 21. 7. 2021 – 16. týden v mezidobí

Jer 2,1-3.7-8.12-13

Hospodin mě oslovil: „Jdi a křič do uší Jeruzaléma: Tak praví Hospodin: Vzpomínám na oddanost tvého mládí, na lásku tvého zasnoubení, když jsi šla za mnou na poušti, v zemi bez osení. Izrael byl majetek zasvěcený Hospodinu, byly to prvotiny jeho úrody; kdokoli z nich jedl, pykal za to, stihlo ho neštěstí – praví Hospodin. Uvedl jsem vás do země zahrad, abyste jedli její ovoce a její plody, vy však jste přišli a moji zemi poskvrnili, zohavili jste mé dědictví. Kněží se neptali: `Kde je Hospodin?' Neznali mě ti, kteří mají zákon v rukou. Pastýři ode mě odpadli, proroci prorokovali Bálovým jménem, chodili za modlami. Užasněte, nebesa, nad tím a velmi se zděste – praví Hospodin – neboť dvojí zlo spáchal můj národ: mne, pramen vody živé, opustili a kopali si cisterny, cisterny rozpukané, které nemohou udržet vodu.“

Jeremiáš je poslán, aby připomenul vyvolenému lidu, především v Jeruzalémě, že opustil cestu věrnosti, spravedlnosti a pravé víry. Připomíná mu minulost vyvolení, záchrany na poušti, daru země s jejím bohatstvím a napomíná adresáty, že svým jednáním zrazují své vyvolení, že opustili Hospodina a stali se neplodnými a neužitečnými. Nevděčnost je zdrojem nepravosti. Jakmile se zapomene na to, že to, co člověk má, je darem a nejen plodem vlastního lidského úsilí, že to není samozřejmé, usadí se v srdci člověka nevděčnost. Ta pak vede k nevěře, namyšlenosti, pocitu nadřazenosti. Člověk se ale nakonec stane rozpukanou cisternou, z níž voda vždycky uteče.

Mt 13,10-17

Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ On odpověděl: „Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí, a (přece) nevidí, slyší, a (přece) neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izaiášovo proroctví: `Budete stále poslouchat, a neporozumíte, budete se ustavičně dívat, a nic neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavírají, takže očima nevidí, ušima neslyší, srdcem nechápou a neobrátí se, a já je neuzdravím.' Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte (vy), ale neviděli, a slyšet, co slyšíte (vy), ale neslyšeli.“

Ježíš mluvil v podobenstvích, aby lidé lépe rozuměli jeho poselství. Ale většina z nich to stejně nepřijala. Ti, kdo Ježíšovo poselství přijali nejen rozumem, ale i skutky, se stali jeho učedníky – a stávají se jimi dodnes. O těch druhých platí slova proroka Izajáše, na něž je zde odkazováno – přestože mají kapacitu chápat a schopnost konat, nedělají tak, protože jsou zaslepeni sami sebou. Tím si zavírají cestu do budoucnosti, k plnosti života s Bohem, k jeho království.